Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Cyril Höschl: Může si tělo samo vyrábět „drogy“ například sportem či hraním hudby? Reflex.cz, 25. 3. 2024.

25. 3. 2024


Vážený pane profesore,
nemohu odolat a znova si dovolit Vám napsat, protože teprve poslední dny zjišťuji, že Vaše všestrannost je rozkročena i do oblasti klasické hudby. To je právě to co nastartovalo v padesáti šesti letech můj životní přerod, když jsem hudbu, kterou miluji od dětských let, propojil s během. Tím, jsem totiž nastartoval tu výrobu vnitřních drog a ztratil schopnost polknout alkohol. Našel jsem si ve svých šedesáti šesti letech učitele na klavír. To znamená že jsem k celoživotním posluchači najednou přidal i tu možnost hudbu hrát. Zde poučen díky seriálu Doktor House, že jiná část mozku je zapojena při poslechu hudby a jiná se aktivuje při hudební interpretaci, mám pocit, že to přímo cítím. Zažívám podobné pocity jako když dobíhám třeba půlmaraton, kdy v závěru asi produkuji dopamin při radosti, že i v seniorském věku mi to nedělá problém. Při hraní Árie z Goldbergovských variací Johanna Sebastiana Bacha pociťuji podobné procesy; že by také dopamin? Laicky se domnívám, že když člověk přestane užívat jakékoliv exogenní drogy, tak se nastartuje schopnost si je vyrábět různými činnostmi, takže i hraním hudby. Petr Vítovský
Ve svém dotazu vlastně popisujete fascinující osobní zkušenost s propojením hudby, běhu a stimulace tzv. libostních struktur. Přestože bychom neměli vyvolávat nadměrná očekávání a měli bychom naopak zdůraznit, že podobný prožitek se nedostaví u každého, je pravdou, že řada studií potvrzuje zvýšenou produkci dopaminu v mozku působením hudby i běhu. Dopamin je neuropřenašeč, který stimuluje některé libostní struktury a hraje důležitou roli v regulaci motivace, odměny a potěšení. Běhání navíc vede k uvolňování „vnitřních opiátů“ endorfinů, což jsou hormony s analgetickými a euforizujícími účinky, jež mohou být dále posilovány právě hudbou, zejména v případě, že je pro daného člověka příjemná a stimulující. Seriál Doktor House správně poukazuje na to, že při poslechu a interpretaci hudby se aktivují různé části mozku. Poslech hudby aktivuje sluchovou kůru a limbický systém, který je zodpovědný za emoce a paměť. Hraní na hudební nástroj ovšem aktivuje ještě další oblasti mozku, včetně motorické kůry a mozečku. Kombinace poslechu a interpretace hudby tak může vést k silnějšímu a komplexnějšímu prožitku, jenž je spojen s produkcí dopaminu a dalších neuropřenašečů. Z evolučního hlediska jistě není náhodou, že jak běh (respektive aerobní pohyb vůbec) tak hudba stimuluji mimo jiné libostní struktury. Tím je totiž zajištěno, že lidé budou obojí provozovat, což zvyšuje jejich schopnost přežít. Aerobní pohyb je důležitý pro obživu a obranu, hudba a zpěv jsou zase tzv. social grooming, sociální opečovávání, jež slouží a od pradávna sloužily k soudržnosti sociálních skupin lidí. Ve většině jazyků převádí tyto aktivity na společného jmenovatele pojem „hra“ (igra, play, Spiel, jeu, játék, gra): na flétnu, na kytaru, na housle, na klavír, na trumpetu, na klarinet, na babu, na honěnou, ale i fotbal, hokej, basket, lyžování, jízda na kole, turistika. Všechny tyto „zbytečné“ činnosti nejsou zbytečné právě proto, že nanečisto trénují schopnost rychle se rozhodovat a předvídat, co se v následující vteřině stane, což jsou dovednosti nezbytné k přežití. A protože zkušenost je nepřenosná a jakékoliv mentorování neúčinné, je to v přírodě zařízeno tak, že namísto vysvětlování, k čemu je to dobré, je to prostě příjemné. A co je příjemné, to lidi víceméně stále provozují. Neberte mě za slovo, je určitě mnoho výjimek, ale ty jak víme vedou často k problémům. Zejména nedostatek pohybu je pro tělo devastující, což ví každý, kdo měl nohu v sádře či má nadváhu a zkornatělé cévy.
Každý bohulibý mechanismus má však svou odvrácenou tvář a jistá rizika. Stimulace libostních struktur je spojena s rizikem závislostí a tedy se syndromem z odnětí. To je stav, ke kterému zpravidla dochází po odnětí drogy. Užívání exogenních drog, jako je alkohol, bývá totiž důsledkem kosmetického defektu libostních struktur, jež tak k dosažení přiměřeného efektu potřebuji více stimulace a může vést k dalšímu narušení přirozené produkce některých neuropřenašečů v mozku. Činnosti, jež stimulují libostní struktury a produkci dopaminu a těchto neuropřenašečů, jako je běhání a provozování hudby, mohou tudíž zmírnit abstinenční příznaky a usnadnit tak proces odvykání. Proto jsou také součástí adiktologické léčby, v rámci níž je prosazoval již nestor české adiktologie Jaroslav Skála. Shrnuto tedy: propojení hudby a běhu (tanec) může vést k pozitivním změnám v životě člověka. Stimulace produkce „vnitřních drog“, jako je dopamin či endorfiny, může vést k pocitu štěstí, radosti a motivace, a to i v seniorském věku. Hraní na hudební nástroj může být navíc skvělým způsobem, jak se aktivně zapojit do společenského a kulturního života a rozvíjet kognitivní funkce. Zájemce odkazuji na doplňkovou četbu a video například zde: https://shorturl.at/cjrvN a https://shorturl.at/givzB