Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Höschl C.: Putinovo samoděržaví aneb Kdo může ukončit válku na Ukrajině? Reflex.cz, 31. 8. 2023

31. 8. 2023


Dobrý den, pane profesore,
jak je možné, že se v Rusku dostanou tak často k moci vládci, kteří jdou přímo proti zájmům svého lidu? A jak ukončit válku, když vojáci musejí poslechnout své velitele? Jak může prostý občan změnit politiku svého vůdce, když volby jsou zmanipulované? Kdo myslíte, že může ukončit válku na Ukrajině?
Děkuji, "walkman" (pravé jméno prosím nezveřejňovat)
To jsou otázky na rozhraní sociální psychologie a politologie, nicméně zajímají nás všechny. Faktorů, jež přispívají k tomu, že se v Rusku dostávají k moci vládci, kteří jdou přímo proti zájmům svého lidu, je podle mého soudu několik. Předně jsou to historické okolnosti. Rusko má dlouhou historii autoritářských represivních režimů, provázených útiskem obyvatelstva, jež si tak vyvinulo sklon podřizovat se autoritám a neprotestovat proti nim. Rusové víceméně přivykli tomu, že jejich panstvo často jedná v rozporu s jejich zájmy, což může snižovat jejich ochotu proti vrchnosti protestovat a požadovat změny.
Druhým faktorem je vertikála moci. Politický systém Ruska je velmi centralizovaný a panovník, ať už je to car, generální tajemník komunistické strany nebo současný prezident, v něm má téměř neomezenou moc. To mu umožňuje s podporou či za pomoci různých „opričniků“ nebo oligarchů snadno potlačit jakoukoli opozici a prosadit své vlastní zájmy. Prezident má tak pod kontrolou média, soudní systém i volební proces, takže může bez zábran exemplárně trestat jakýkoli disent, omezovat možnosti opozice a znemožnit voličům vybrat si zástupce hájící jejich zájmy. Navíc ruská společnost se vyznačuje nedostatkem důvěry a spolupráce mezi různými skupinami obyvatel, a to i uvnitř opozice. To brání vzniku silného občanského hnutí, jež by mohlo účinně čelit autoritářským tendencím.
Třetím faktorem je propaganda. Ruské samoděržaví využívá propagandu k manipulaci s veřejným míněním a k udržování své veřejné podpory. Proto její nedílnou součástí je obraz vládce jako silného a rozhodného vůdce, který hájí zájmy země. To mu pomáhá udržovat si podporu lidí i tehdy, když jedná s jejich zájmy v rozporu.
Čtvrtým důležitým faktorem je všudypřítomná korupce. Úředníci často využívají své pravomoci k osobnímu prospěchu, čímž se sami stávají rukojmími vertikály moci, kterou tak pomáhají upevňovat bez ohledu na zájmy obyvatelstva. Korupce znemožňuje efektivně bojovat s chudobou a nerovností a vede k tomu, že bohatí se stávají ještě bohatšími a chudí ještě chudšími.
Příkladem výše uvedeného je vláda Vladimíra Putina, který je u moci už přes 20 let s podporou neuvěřitelně bohatých oligarchů. Válkou na Ukrajině předvádí bezprecedentně destruktivní postup nejen vůči sousední zemi, ale především vůči zájmům vlastního obyvatelstva, jež tak dostal do mezinárodní izolace a do tíživé ekonomické, sociální a politické situace.
Ostatní 3 otázky jsou velice obtížné a obávám se, že na ně neexistuje jednoznačná odpověď. Pokud jde o poslušnost vojáků, ta nemusí být nevyčerpatelná a jejich neochota pokračovat ve válce by mohla být jedním z řešení konfliktu. Pokud jde o možnosti prostého občana změnit politiku svého vůdce, jsou sice velmi omezené, avšak zahrnují vyjadřování nesouhlasu s válkou, účast na protestech, podpisy petic i pouhé sdílení svých názorů na sociálních sítích. Mezinárodně to znamená finanční a jinou podporu organizací, jež pomáhají Ukrajině a poskytují humanitární pomoc. Občané na Západě mohou vyzývat své poslance a politiky, aby neutuchali ve své podpoře Ukrajině.
A pokud jde o to, kdo může ukončit válku na Ukrajině, tak samozřejmě především Rusko. To ji začalo a to ji může také skončit. K tomu by však muselo přispět v různých kombinacích několik činitelů: změna politické vůle v Rusku, přesvědčení ruských vojáků, aby se vzdali a neutuchající mezinárodní tlak na Rusko.
Jednou z možností je ovšem také vojenské řešení, zahrnující i případné nasazení mezinárodních sil, jež by pomohly vytlačit ruské síly z Ukrajiny. To by však bylo vysoce rizikové co do eskalace konfliktu do třetí světové války.
Další možností je diplomatické řešení, tedy jednání mezi Ukrajinou a Ruskem za účasti mezinárodních zprostředkovatelů, jehož cílem by bylo dosáhnout příměří a dohodnout se na podmínkách míru. K tomu však zatím nedozrála situace, neboť obě ze zúčastněných stran nepovažují současný poměr sil za nezvratný, přičemž část Ukrajiny je stále okupována Rusy.
K protahování války do nedohledna bohužel přispívá Západ svou salámovou metodou pomoci Ukrajině, kterou sice nenechá padnout, ale také nedovoluje její vítězství.