Höschl C.: Proč lidi volí populisty? Reflex 23/2023, str. 23

8. 6. 2023


Vážený pán profesor, s voľbou českého prezidenta ako i s možnými predčasnými voľbami na Slovensku mi vŕta prečo občania volia populistov a apriori zavrhnú akademikov, vzdelaných ľudí, tým nemyslím absolventov vysokých škôl, univerzít, tých je žiaľ dosť medzi populistami, ale skutočne múdrych ľudí, ktorí nemyslia v horizontu jedného volebného obdobia, keď sa mnohokrát presvedčili, že jednoduché riešenia, ktoré im spasiteľa ponúkajú, nefungujú. Ďakujem, Viera Záhorská, Žilina, Slovensko

Lidi volí populisty právě proto, že jsou to populisti, resp. populisti jsou populisty právě proto, aby byli voleni. Někdy se cum grano salis ironicky poznamenává, že když má úspěch politik, se kterým souhlasíte, tak je ve vašich očích populární, ale když s ním nesouhlasíte, tak je populistický. "Populární" a "populistický" jsou na první pohled podobná adjektiva, která však mají velmi odlišné významy. To první znamená zpravidla něco oblíbeného, co má širokou podporu a je veřejností kladně přijímáno či upřednostňováno. Tedy něco, co je mezi lidmi nebo ve společnosti obecně v oblibě. Populární mohou být filmy, herci, zpěváci, sportovci, moderátoři, politici, youtubeři, influenceři, modelky, módní prvky, kuchaři, jídla, restaurace nebo turistické destinace.
Naproti tomu jako "populistický" se označuje politický styl nebo rétorika, jimiž se zejména politici snaží podbízivě získat hlasy voličů, na jejichž strunu okázale hrají a předstírají, že jednostranně zastupují zájmy obyčejných lidí proti "establishmentu" nebo elitě. Populisté často cíleně vytvářejí dojem, že jsou blízko lidem a že chápou jejich problémy a obavy. K tomu využívají emocí, zjednodušených řešení a „nízkých pudů v nás“ jako je xenofobie, rasismus a závist. Proto často kritizují či osočují různé menšiny a populační skupiny jako přistěhovalce, cizince, bohaté lidi, politické oponenty, židy, Romy a třeba homosexuály, jež pak činí vinnými za kde co.
Hlavním rozdílem mezi "populárním" a "populistickým" je tedy to, že "populární" se týká obecné popularity, oblíbenosti a podpory, zatímco "populistický" se týká politického stylu zaměřeného na oslovování široké veřejnosti s cílem získat podporu i za cenu nepřijatelných, neférových či dokonce lživých tvrzení.
Důvody, proč lidé často volí populisty namísto moudrých a vzdělaných osobností, závisejí na mnoha činitelích, z nichž asi nejčastější jsou nesplněná očekávání. Lid bývá frustrován nesplněním očekávání ze strany tradičních politických stran a politiků. Mnoho lidí nabývá dojmu, že zavedené politické elity se nedokážou vypořádat s jejich problémy nebo jim nerozumějí. Přitom se zapomíná, že historie nesplněných slibů se neustále opakuje a voliči vždy znovu usedají na lep novým slibovačům. Všimněte si, že úspěšní populisté mají vždycky ve štítu ZMĚNU a také po ní volají.
Významný je také vliv hospodářské nejistoty. V období ekonomických nejistot a krizí populisté všeho druhu slibují jednoduchá řešení a rychlé zlepšení životních podmínek („Lebensraum“). Většinou slibují lepší pracovní podmínky, zvýšení platů, ochranu před globalizací a různé benefity.
Důležitá je také ochrana před neznámem. Populisté často využívají obavy lidí z důsledků sociálních a kulturních změn, jako je imigrace nebo globalizace. Mnoho voličů může být přitahováno politiky, kteří autoritativně slibují udržení tradičních hodnot a ochranu proti novotám a vnějším hrozbám. To není v protikladu k volání po změně, protože ta se zpravidla vymezuje vůči politickým předchůdcům.
Dalším důvodem je způsob komunikace. Populisté často využívají emotivních a jednoduchých sdělení, jež snadno rezonují s širokou veřejností. Dokážou oslovit a komunikovat s lidmi, kteří se necítí politicky pevní v kramflecích nebo kteří mají omezený přístup k objektivním informacím. K tomu se mnohdy přidává značné mediální pokrytí populistů, kteří poutají mediální pozornost a zvyšují sledovanost, protože zprvu působí jako šašci, a to až do chvíle, kdy už bývá pozdě.
V poslední době se stále častěji také uvádí jako důvod případného úspěchu antisystémových hnutí ztráta důvěry v politický systém. Někteří lidé mohou cítit, že tradiční politický systém a elity jsou zkorumpované, nedotknutelné a ve skutečnosti nehájí jejich zájmy a nestarají se o ně. Volba populistů může být v takovém případě vnímána jako protestní hlas proti stávajícímu systému a snaha o změnu.
Mnohé z těchto důvodů jsou dosti univerzální a vysvětluji podobné mechanismy všude po světě jak nyní, tak v dějinách. Stačí si připomenout nástupy velkých totalit 20. století, nacismu a komunismu. Znalost těchto mechanismů je prvním předpokladem úspěšné prevence nástupu něčeho podobného v blízké budoucnosti. Některé předpoklady vítězného tažení populistů jsou totiž v současné době očividně splněny.