Höschl C. Únavový syndrom. Reflex 45/2020, str. 66

5. 11. 2020


Dobrý den, pane profesore,
ve starém časopise Psychologie jsem četl rozhovor s Vámi a únavový syndrom jste v něm označil jako nesmyslnou nálepku. Únavový syndrom je součástí názvu nemoci souhrnně zvané ME/CFS - Myalgická encefalomyelitida/Chronic fatigue syndrome, tedy neurologické nemoci, která má svoji diagnózu (G.93.3), své internetové stránky (me/cfs.eu), a na štěstí i svůj klub (FB), jehož představitelé za pacienty bojují a snaží se prolomit bariéru, která je důsledkem despektu většiny lékařů vůči slovnímu spojení únavový syndrom. Zhruba 15% postižených choroba upoutala na vozík, nebo na lůžko. Ostatní bojují za holou existenci, většinou bez pomoci lékařů i úřadů... Ekonomická zátěž způsobená touto chorobou se v EU odhaduje na 40 miliard EUR ročně. Odhadem trpí touto nemocí 2 miliony lidí v EU. Možná jsem nedobře pochopil, jak jste to tenkrát myslel, a tak se Vás ptám, co si o této nemoci a o souvislostech, které se k ní váží, myslíte?
S úctou a poděkováním za případnou odpověď M. Košvanec z Liberce

S diagnózou únavového syndromu jsou tři hlavní problémy, z nichž první je vývoj chápání této poruchy, v jejímž popředí je jeden z nejméně specifických příznaků, který se objevuje u kdejaké choroby. Zprávy o něm se objevují už okolo roku 1750, kdy byl Sirem Richardem Manninghamem popsán jako “febricula“, čili něco jako „malá horečka“. Ve 30. letech minulého století se občas objevoval jako lokální nemocniční nákazy a byl někdy nazýván „atypická poliomyelitida“. V r. 1955 se taková „nákaza“ objevila v Royal Free Hospital v Londýně, po kteréžto nemocnici dostala jméno „Royal Free disease“, jinak benigní myalgická encefalomyelitida. Teprve v r.1969 se dostala do Mezinárodní klasifikace jako nemoc nervové soustavy. Pak se mělo za to, že jde o infekční mononukleózu a ustálil se název „chronický únavový syndrom“. Vlastní kampaň za uznání únavového syndromu jako specifické diagnozy začala teprve nedávno (2006) a dodnes trvá. Druhý problém je, že je to vlastně diagnóza „per exclusionem“, tj. označuje se tak to, co zbyde, když se všechno ostatní vyloučí, a že toho je hodně! Únava, jakož i ztráta energie, pokleslá nálada a bolest ve svalech může totiž být v popředí klinického obrazu přinejmenším těchto onemocnění, poruch a stavů: B27.0 Infekční mononukleóza, původce virus Epsteina-Barrové; C81-C96 Zhoubné novotvary mízní a krvetvorné tkáně; E03 Hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy) různého původu; F07.2 Postkomoční syndrom; F32 Deprese; F34.1 Dystymie; F45.0 Somatizační porucha; F48.0 Neurastenie; F48.8 Psychastenie; G70.0 Myasthenia gravis; G93.3 Postvirový syndrom únavy (ME/CFS); R53 Nevolnost a únava; E27.4 snížená funkce nadledvin (adrenokortikální insuficience); M79.7 Fibromyalgie. Už to samo o sobě činí definici nemoci jako nosologické jednotky v tomto případě diskutabilní. Nicméně jsem připraven s měnícími se fakty změnit názor. S čím se ale smířit nemohu, je třetí problém, kterým je paušální používání únavového syndromu jako krycí diagnózy šmahem na všechno, co buď neumíme rozpoznat nebo co je stigmatizováno, jako třeba duševní poruchy, a tak odepřeme mnoha nesprávně zařazeným pacientům adekvátní léčbu. Jinými slovy – nazývejme věci pravým jménem. Omlouvám se za tentokrát trochu nudnější a snad až příliš odbornou odpověď, ale jejím účelem není nic jiného než poukázat na zapeklitost nálepkování u některých onemocnění a nutnost určité opatrnosti při vynášení kategorických soudů. Zrovna v tomto případě není myslím ještě rozhodnuto.