7. 1. 2016
Pane doktore, Vím, že to není asi psychiatrická otázka, ale moc by mne zajímalo, jestli člověk jako vy má nějaký názor na blízkovýchodní konflikt, zejména mám na mysli Sýrii. Čím víc v médiích sleduji dění, tím víc jsem zmaten a desorientován, protože se snažím nečinit černobílé závěry. Jedni chtějí svrhnout Asada, druzí ho chtějí podpořit, převládá názor, že bez něj mír nebude možný, jiní říkají, že nejenom IS, ale i on (jeho režim) se dopouštěl krutostí. Jsou o tom nějaká objektivní data?
V. Kalous, Žamberk
„Nějaká“ data jsou, ale jejich objektivita je opakovaně zpochybňována. Bohužel však nejsou žádná lepší. Jejich zdrojem jsou NCF (The Next Century Foundation), VDC (Center for Documentation of Violations in Syria), LCC (Local Coordination Committees of Syria), SOHR (Syrian Observatory for Human Rights), SNHR (Syrian Network for Human Rights), OSN a některé objektivnější světové noviny. U těchto zdrojů je vždy prospěšné si ověřit, jak se profilují, komu straní a kdo za nimi stojí. Data, která takto zjistíte, lze odhadem kompilovat, například průměrovat. Všechno to je nepřesné, ale nic lepšího není. Budete-li takto postupovat v případě Sýrie, dostanete čísla, která jsou děsivá a zároveň překvapivá. V Sýrii zahynulo od počátku konfliktu něco mezi 140-350 tisíc lidí (!), podle OSN 220 000. UNICEF a OSN uvádějí, že jen do jara 2014 bylo v Sýrii zabito bezmála 9000 dětí, zatímco jiné zdroje (Oxford Research Group) uvádějí čísla mnohem vyšší (až13 000 dětí). Méně se ví, že stovky dětí byly mučeny ve věznicích (!). Nejpostiženější oblasti jsou Damašek, Aleppo, Homs a Idib. Mimochodem terčem vraždění se stávají velmi často ti, kdo chtějí v Sýrii pomáhat, tj. humanitární a zdravotničtí pracovníci. Podle několika profesních organizací je Sýrie pro výkon povolání lékaře nejnebezpečnějším místem na světě. Asi polovina všech lékařů opustila během války zemi. V r. 2012 vydala vláda zákon, kterým se zakazuje poskytovat lékařskou pomoc komukoli, kdo je podezřelý z příslušnosti k opozici. Ba co víc, Amnesty International zjistila, že zdravotnický personál se také podílel na mučení pacientů. Organizace „Lékaři za lidská práva“ uvádí, že do konce září 2015 bylo v Sýrii zavražděno či zabito 679 zdravotníků, z toho 648 (!) vládními silami, 17 nevládními ozbrojenci, 1 kurdskými silami a u 13 se to nedá zjistit. Lékaři bez hranic uvádějí, že dodavatelé odmítají prodávat základní materiál, jako jsou obvazy a chirurgické šití, protože jsou vládou zastrašováni. S těmito čísly souvisí to, co je pro českého čtenáře možná nejpřekvapivější: nejvíc civilních obětí v Sýrii zdaleka není vinou Islámského státu, jenž na Evropu působí pochopitelně nejstrašidelněji, ale vinou Asadova režimu. SNHR uvádí, že jen mezi lednem až červencem 2015 způsobily vládní síly smrt 7894 civilistů, zatímco ISIS „jenom“ 1131. Vinou opozičních skupin zahynulo prý 734 civilistů, vinou kurdských sil 80, neidentifikovaní viníci způsobili smrt 381 civilistů, což v procentech znamená 77% vládní síly, 11% IS a zbytek ostatní. I kdyby ta čísla byla vinou chaosu a zájmového zkreslení nepřesná, ba dokonce velmi nepřesná, ty proporce jsou varovné přinejmenším při hodnocení toho, komu pomáhat a jak. Mimochodem ty nepřesnosti nebudou asi zas tak velké, protože zkřížená kontrola součtu porovnáním s jinými zdroji dává podobná čísla. Tento meta-pohled však v žádném případě nenahradí příběhy osobních tragédií jednotlivců a pohledy těch, kteří se v té zemi, její kultuře a tradici opravdu vyznají.