22. 5. 2014
Působí očkování autismus?
Zdravím Vás, pane profesore, a prosím o Váš názor na očkování kojenců. Dochází k nárůstu počtu chorob autistického spektra? Může být souvislost mezi výskytem těchto chorob a aditivy v očkovacích látkách? Pediatr mi řekl, že moc čtu pochybné knihy a dítě je nezbytné očkovat podle očkovacích plánů. Ale ony "pochybné knihy" píší také lékaři, jak se v tom má laik vyznat? Jako čerstvou babičku mě tato otázka velmi trápí a prosím o Vaši odpověď. Děkuji
Zuzana Kodriková, Olomouc
K nárůstu výskytu poruch autistického spektra v některých zemích, které o tom vedou statistiky, skutečně dochází a je pravda, že jedna z hypotéz, jež se rychle ujaly mezi vyděšenými rodiči, pokazuje na souvislost dětského autismu s povinným očkováním, po němž byl v mnoha případech rozvoj autismu hlášen. To vedlo opakovaně k vědeckému zkoumání této souvislosti včetně testování role, jakou by v tom mohl hrát „nosič“ obsažený ve vakcině (zejména proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám), thimerosal, jenž obsahuje rtuť, která se tak teoreticky může při plném očkování dostat do organismu v nadlimitním množství. Nejprve bylo třeba posoudit metodologickou úroveň a tedy výpovědní hodnotu nálezů, jež k této hypotéze vedly. A hned se ukázala řada velkých nedostatků, jež můžeme přirovnat k tvrzení, že chléb vede k vraždění, protože se ukázalo, že všichni vrazi před spácháním hrůzného činu jedli nějakou formu chleba. V dalším kroku bylo nutno testovat naopak otázku, zda u neočkovaných dětí je autismu vskutku méně než u očkovaných. Čtrnáct studií z několika zemí, jež zahrnovaly dohromady několik milionů (!) dětí, nenašlo rozdíl ve výskytu autismu mezi očkovanými a neočkovanými. Přesto zdravotnické autority pro jistotu nařídily firmám odstranit z vakcín thimerosal, takže ten v žádné „povinné“ dětské vakcíně není již od r.2001 přítomen. Navíc se porovnával i výskyt autismu u dětí očkovaných „postaru“ a nově bez thimerosalu, a ani v tom se nenašel rozdíl. Jakmile jde o děti, jsou lidé obzvlášť citliví a pokud jde o farmaceutický průmysl, jsou navíc i značně (a někdy i pochopitelně) paranoidní, takže je žádnými statistikami nepřesvědčíte a oni bludu o tom, že očkování způsobuje autismus, budou věřit tak dlouho, dokud se zcela přesvědčivě neodhalí skutečná příčina autismu a jeho rozvoje. Hysterie kolem vakcín však poněkud ochabla, když se pozornost rodičů a médií obrátila k dětem, kterým není vakcinace dostupná, a které dodnes podle zjištění Světové zdravotnické organizace umírají v počtu 2,5 milionů ročně na základní infekce dětského věku. Dokonce se dá poměrně snadno odhadnout, že tam, kde se děti očkují, vakcína asi dvěma milionům dětských úmrtí ročně zabrání. Přesto studie probíhají intenzivně dál, ale zahrnují kromě vakcinace sledování i mnoha dalších faktorů z prostředí, jako virózy sourozenců či dietní návyky matek v těhotenství. Je pravda, že vakcíny mají řadu neblahých vedlejších účinků, ale s tragickým koncem jsou to jednotlivé případy (s velkou publicitou), zatímco zachráněných jsou miliony (s malou publicitou). A tak zní ono dilema, jež je vlastně konfliktem zájmu veřejného (nemít infekce, na něž umírají děti) se zájmem individuálním (nedat se očkovat, když nechci podstoupit riziko s tím spojené). Je to dilema spíše etické než medicínské.