24. 4. 2014
Fotbalem k vandalismu
Vážený pane profesore,
proč právě fotbal přitahuje v největší míře jedince (neříkám fanoušky), kteří mají potřebu chovat se ve spojení s tímto sportem agresivně. Proč k fotbalu, ze všech sportů nejvíce, patří bitky a rvačky, trhání sedaček v hledišti, házení dělobuchů, demolování dopravních prostředků, prostě primitivní vybíjení agrese. Proč kolem tenisových utkání nemusí vartovat kordony těžkooděnců, proč závody v plavání nebo biatlonu není třeba zajišťovat policejními helikoptérami?
čtenář J.P.
Konrad Lorenz ve svém paradigmatickém díle Takzvané zlo ukazuje, že sport je ritualizovaným násilím a hraje tedy ve vývoji lidstva nedocenitelnou úlohu při zneškodňování a kanalizaci vnitrodruhové agrese. To má dalekosáhlé pozitivní dopady jak na psychiku jednotlivců, tak na dějiny lidstva (a zřejmě nejen lidstva, započítáme-li i přemnohé zvířecí hry a dovádění). Lorenz říká, že přátelské utkání v kopané nám dnes uspokojivě vynahradí vypálení sousední vesnice. Dříve se muži vyzbrojili, posilnili a vytáhli za humna, kde pobili nepřátele, znásilnili ženy, odvlekli děti a zapálili stodoly. Dnes totéž probíhá tak, že objednají autokar a odjedou jako „hosté“ k „domácím“ na „přátelské“ utkání ve fotbale, kde za ně jedenáct obětavců sehrává ritualizovaný souboj podle předem daných omezujících pravidel, přičemž doprovodné emoce vítězů a poražených jsou skoro stejné jako dřív, jen ztráty na životech a škody na majetku jsou podstatně menší. Není pochyb, že sport s sebou přináší řadu rizik a negativních jevů, nelidskou drezůrou počínaje a řáděním emočně a osobnostně nezralých či narušených „fanoušků“ konče. Přesto mám za to, že navzdory zkorumpovaným bafuňářům a fotbalovým soudcům je ve vztahu k sousední vesnici přátelské utkání v kopané nesrovnatelně prospěšnější než vypálení příbytků, krádež dobytka, pobití mužů a znásilnění žen. V odpověď na Váš dotaz mne napadá, že kolektivní hra jako fotbal plní tuto roli bezprostředněji než ostatní sporty, odvozené často více z jiných potřeb (radosti z pohybu, z pouhé hravosti, předvádění se – akvabely, krasobruslení) a zaměstnávající jiné funkce než svalové (šach), či reprezentující jiné činnosti než boj (lyžování). Tím bylo možná už v úsvitu moderních sportů zaděláno na jejich odlišný vývoj co do významu pro publikum, přičemž fotbal na sebe přirozeně nabalil to, čeho jsme nyní často svědky, protože k tomu má nejlepší předpoklady (velké množství lidí na jednom místě, „my a oni“, ritualizovaná bitva aj.). Obětí jsou pak nejen opravdoví fanoušci, kluby a majetek, ale i ti, kdož tu hru od malička pěstují někde na dvorku za domem či na louce za vsí, mají ji prostě rádi a na „vypálení sousední vesnice“ nikdy ani nepomysleli.