20. 2. 2014
Paradoxní význam šermu
Vážený pane Höschle,
obracím se na Vás s nadějí, že mi budete ochoten objasnit psychologickou stránku tzv. "historického šermu". Jeho provozovatelé mají rádi klání, kostýmy, fantasy, historii berou většinou s rezervou a spíš jsou velkými romantiky. Někteří se prohlašují za bojovníky, rytíře, šlechtice. Nejsou choří, rozlišují "koníček" a "civilní život", vycházejí s lidmi, mají rodiny, fungují "normálně", ale ve volném čase se vrhají na nacvičování šermířských scének, trénink bojových umění s mečem, šití vlajek na fantasy bitvu nebo výrobu zbroje dle návodů z 12. století... Velkou roli hraje sociální faktor - být s lidmi, kteří jim rozumí, mají stejnou vášeň, jsou "rovní", "přímí". V rámci subkultury historického šermu si vytvářejí vlastní identity, jak osobní, tak skupinové... Toto "koníčkaření" s mečem, fantazírování o historii a šlechticích a zakládání skupin je specificky česká věc. Existuje i jinde ve světě, ale v jiném formátu a v menším rozsahu. Šermíři se za desetiletí existence této "instituce" stali součástí české kultury a i publikum v nich spatřuje nejen ilustraci historie, ale též ideál mužnosti, hrdiny, bojovníky. Jak se na takový druh vytváření identity a způsob trávení volného času dívá psycholog? Jak se k tomuto fenoménu má Jungův archetyp hrdiny, bojovníka? Máme archetyp bojovníka v krvi všichni? Pane Höschle, budu Vám vděčná za jakoukoliv odpověď. Magdaléna
Nechme stranou rozdíl mezi psychologickým a psychiatrickým pohledem a vezměme to od konce: přijímání jiné identity může být projevem psychotické poruchy (např. život ve dvou realitách u schizofrenie, blud vznešeného původu tamtéž či u psychotické afektivní poruchy) nebo tzv. mnohočetné osobnosti. To jsou ale poměrně vzácné extrémy, o něž ve Vašem dotazu zřejmě nejde. Určitou agresi (archetyp bojovníka, chcete-li) v sobě máme skoro všichni, jakož i osvojené mechanismy jejího rituálního uvolňování a zneškodňování. Mezi bojem – soubojem – zápasem – soutěží (sportem) – sporem a rituálem je plynulý přechod od nebezpečnosti a škodlivosti směrem k neškodnosti a rozpouštění agrese. Do tohoto spektra patří i simulovaný souboj, jakým je šerm, případně historický šerm. Důležitý je přitom i jeden z mechanismů vyrovnávání s náročnými životními situacemi (frustrací, konflikty) – identifikace. Identifikací s určitými vzory (jakými bychom chtěli být či jakými bychom chtěli být okolím viděni) se nám často do značné míry ulevuje a nadto si trénujeme nanečisto řešení určitých životních situací. Lidé se identifikují nejen s umělci, sportovci, herci, s historickými postavami nebo s určitými rolemi a profesemi, ale i s věcmi, například automobily. Bavorák a Trabant (dosaďte si za ně, co chcete) se k sobě chovají na silnici tak, jako by se s jejich silou či nedostačivostí jejich řidiči ztotožnili. Bavorák neomaleně vytlačuje Trabantíka z dálnice a předjíždí ho i přes dvojitou čáru, zatímco Trabantík, místo aby se sklidil, uraženě přidá plyn a zvýší produkci čoudu. Jeden je zpupný, druhý zamindrákovaný. Podobně se lidé identifikují se svými psy, takže někdy se dokonce zdá, že pán je svému buldočkovi podobný. Historický šerm je poměrně neškodnou identifikací a navíc pobaví mnohé publikum. Mimochodem - není to tak úplně česká specialita. Světová společnost historického šermu (Association for Historical Fencing) má sídlo v New Jersey v USA.