26. 7. 2007
Vážený pane profesore,
jsem 1.9m, váha 95kg, 52 let, odb. SŠ, 26 let ve spokojeném manželství s prima ženou, 2 studující děti, nekuřák, alkohol příležitostně, 2x v týdně v bazénu, často na horském kole, sem tam zajdu i na střelnici, mám rád přírodu, motorky, miluji italské a francouzské filmy staršího data a rád se toulám po Slovenském rudohoří. Zhruba v posledních pěti letech mě na sobě překvapuje jedna věc. Dojímá mě kdejaká hloupost. V TV vidím jak hasiči zachránili do kanálu spadlého kocoura a já slzím. Nemluvě o "happy endech" ve filmu či v knize. Je to čím dál intenzivnější a nevím, jak to se mnou bude vypadat za pár let. Je mi jasné, že s tím nic nenadělám, ale řekněte, jak se to tak člověku přihodí... Srdečně Vás zdraví Jirka
Nadměrná přecitlivělost a dojímání se při filmech, televizi, hudbě či četbě může mít několik příčin. Nejprostší z nich je psychologická – zkrátka citlivá povaha, zvýšená vnímavost vůči emocionálnímu poselství, rezonance s ním, představivost. Jsou skutečně zdraví jedinci, kteří bez pohnutí v hlase nedokážou nahlas přečíst ani kus jímavého textu či básničky. Je to podobné jako když se někdo více než ostatní bojí výšek či veřejných vystoupení. Představuje si živěji, co by se mohlo přihodit. Tyto odchylky však mohou nabýt chorobných rozměrů, kdy dotyčného hendikepují při výkonu povolání, omezují ho v jeho zálibách a narušují soukromý život. Pak je třeba pátrat po depresivní poruše či v případě strachů a trémy po úzkostných poruchách. Mnohé afektivní poruchy se dají léčit! Další možností je organické postižení mozku, které se projevuje zvýšenou emoční labilitou (někdy se tomu odborně říká emoční inkontinence – hned smích, hned pláč i po sebemenším podnětu). K takovým poruchám patří demence, ať již cévního („skleróza“) nebo jiného původu včetně otrav organickými látkami (tukovými rozpustily jako toluenem, barvy, laky). Může jít i o profesionální postižení těch, kdo pracují v zamořeném prostředí (lakýrníci, malíři, dříve i anesteziologové) nebo těkavé látky zneužívají (čichači). Někde mezi tím je celkem neškodná „stařecká plačtivost“, která – podobně jako zapomnětlivost – obráží určité změny v mozku, jež se však nerozvinou do obrazu plně vyjádřené demence. V žádném případě si však bez důkladného vyšetření nevyvozujte z mé odpovědi pro sebe žádné ukvapené závěry.