10. 8. 2017
Dobrý den,
jak byste diagnostikoval člověka nebo skupinu lidí, kteří na náměstích vykřikují „nic než národ“ a „Čechy Čechům“, a přitom používají nacistickou symboliku, tedy ideologii, která náš vlastní národ považovala za méněcenný a rozhodně s ním neměla ty nejlepší úmysly? Nebude to nějaký druh schizofrenie?
Děkuji, čtenář.
Nacismus mohou vzývat pouze takoví vypatlanci, jimž nesejde ani na lidských bytostech, ani na logice. Proto se normálně uvažujícím lidem jejich mentální výlevy jeví často jako protimluvné a absurdní. Rozhodně nejde o schizofrenii ve smyslu psychiatrické diagnózy. Do této kategorie absurdit patří i jiné nepochopitelnosti, například příklon českých komunistů k Rusku. Rusko přitom už dávno není komunistická země, je spravováno vertikálně se silnými oligarchickými a nacionalistickými prvky. Výrobní prostředky tam zdaleka nevlastní dělnická třída, komunistická strana je v opozici a mocnář okázale koketuje s pravoslavím, bez ohledu na svůj marxistický původ (to také nevadí). Logiku v takových jevech hledat nelze, je zvrácená. Proto se tak často projevy levých i pravých extremistů podobají jako vejce vejci. Motivem jim je rozvrat panujícího řádu, manipulace masami, nastolení vlády jedné strany či jednoho vůdce. Jaké mají klikyháky na fangli, je už celkem jedno, to je komedie pro masy stejně jako fešácké uniformy, hajlování, pozdravy „čest práci!“, oslovování „soudruhu“, pochodové písně, čepobití, hesla, kulisy nepřítele (Cikáni, Židé, imigranti, buržoazie, kulaci) a důraz na kolektivní zájmy. Z tohoto pohledu je náckům úplně jedno, že pod prapory hesel „Čechy Čechům“ holdují ideologii, jež málem vymazala z mapy světa nejen Čechy, ale téměř veškeré Slovanstvo. Nehledejme v tom tedy ani logiku (logicky vzato by komunisté rozhodně neměli milovat ani ruskou oligarchii, ani současného vládce), ani schizofrenii, a dokonce ani paradox: je to docela zákonité. Jde o protispolečenské postoje obrácené proti dosavadnímu řádu, potlačující individuální svobodu ve prospěch slibovaného kolektivního blaha, jež ovšem většinou skončí krvácením na bojištích a v bídě, a stmelující se kolem postavy vůdce a nějaké ideologie, která slouží jako sjednocující síla a názorová orientace umožňující eliminovat odlišné jedince. Podílem na zločinu se pak jednotlivec ovšem upisuje ďáblu a je stále více manipulovatelný podobně jako ve fanatické sektě. Kdo nejde s námi, jde proti nám a musí být potrestán. Když si k tomu ještě přidáte jednoduchou sociálně biologickou vlastnost – sklon přiklánět se k silným (ochrání mne) a úspěšným (budu taky) –, vyjde vám rovnice davových epidemií různých -ismů, jež zaplevelily 20. století a málem nás ve jménu lepších zítřků vygumovaly z povrchu světa. Necháme-li se prostoupit fanatickou ideologií, snímá z nás hříchy a naše viny, neboť co v jejím jménu činíme, přece dobře činíme. Stačí si poslechnout, co o svém podílu na vraždách říkali bývalí prokurátoři Karel Vaš nebo Ludmila Brožová-Polednová. Žádní schizofrenici, žádní pacienti, pouze hyeny.