16. 3. 2023
Vážený pane profesore,
věříte, že se ještě ve 21. století dostaneme na Mars, a založíme tam habitaty, nebo se budeme prvně snažit dostat ještě jednou na Měsíc a tak se osídlení Marsu podaří až v 22. století?
S pozdravem Jamajčan.
Ačkoli mi není jasné, proč jsem adresátem právě tohoto dotazu, vítám ho jako příležitost k variacím na téma Marťani (viz též Rx 20/2014; hoschl.cz/EJT9). Mám totiž neodbytný pocit, že nejsme ve vesmíru sami. Bohužel je však dost možné, že se o tom nikdy nedozvíme. Mimozemšťané sídlí možná příliš daleko, míjíme se v čase, signál je příliš slabý, je jiné povahy než čekáme, naši „parťáci“ kdesi v hlubinách kosmu nic nevysílají apod. Naštěstí jednou ze základních vlastností živé hmoty je exploratorní aktivita, česky řečeno nutkání pořád zvědavě prozkoumávat neznámo. Když už jsme pročmuchali celou planetu, vydali jsme se alespoň na Měsíc, dál jsme to neuměli a je otázka, zda to má vůbec cenu. Přesto přese všechno se o to snažíme v jakési skryté naději, že tam někde najdeme stopy po něčem, s čím jsme se dosud ještě nesetkali. Chceme se nechat (příjemně?) překvapit. I ten největší skeptik stejně někde v duchu duše doufá, že když ne na Měsíci, tak aspoň na Marsu budou nějaké stopy po civilizaci. Obávám se však, že ani Mars stále ještě není k takovému překvapení úplně ta pravá štace. Je to moc blízko a podmínky k založení „habitatu“ příliš nepříznivé. Nicméně takový výlet by měl význam úplně jiný, domácí. Bylo by to drama sledované celou planetou, něco jako vrcholné sportovní utkání. A podobně jako sport, sloužilo by k ritualizaci a kanalizaci agrese. Možná by změnilo politické klima na mezinárodní scéně alespoň psychologicky. Vždyť kosmický závod 60. let nakonec vedl k dlouholeté spolupráci velmocí na vesmírném programu a to nebylo málo. V současné situaci naše krásná modrá planeta něco takového už potřebuje jako sůl. Je otázka, zda se najde dostatečně energický subjekt, aby program objevování cizích planet prosadil jako konkurenci Putinova zrůdného fanatismu a pudu smrti. Pro začátek to může být klidně znovu na Měsíc, proč ne: kdo si hraje, nezlobí.