13. 10. 2022
Vážený pane profesore,
že se má na malé děti mluvit normálně a ne stylem „ty můj majinkatej bjoučtu“, je snad každému jasné. Pracoval jsem na podzim na velkých výstavách, kde dne bylo stále slyšet místní rádio. Na to se zvyknout dalo, horší to bylo s reklamami pronášenými naprosto nepřirozenou mluvou. Kdybych stál na refýži a někdo vedle mne projevil radost nad tím, že přijíždí tramvaj, reklamním způsobem, tak bych asi pod tu tramvaj zděšením spadl. Proč se musí u většiny reklam mluvit tak nepřirozeně?
S pozdravem Josef Volfík
Soudě podle toho, jak moc dospělí na děti šišlají, se nezdá, že by bylo „snad každému jasné“, jak se na ně má správně mluvit. V raném dětství se totiž formuje ta nejjemnější modulace naší mluvy. Jinými slovy utváří se naše splynutí se zvukovým prostředím jazyka, do kterého vrůstáme, takže v něm nemáme přízvuk. Po promeškání kritické periody to už pak není možné, proto až na pár výjimek má přízvuk každý, kdo se ten který jazyk naučil až v dospělosti. Dítě má tedy neobyčejnou schopnost přizpůsobovat svůj „hardware“, tedy to, jak se mu při řeči tvoří zvuk, tomu, co slyší, zejména od matky. Jestliže na ně však všichni včetně maminky šišlají a pitvoří se, „personalizují“ tak sice svou komunikaci, takže dítěti je brzy jasné, že adresátem je právě ono a ne třeba instalatér vedle v kuchyni, ovšem zpožďují tím cílové „uhnětení“ správného zvuku. To platí také o zdrobnělinách. Ručičky a nožičky jsou sice u batolete vzhledem k jejich skutečné podměrečnosti na místě, ale u zmíněného instalatéra by to byl víceméně trapas, nešlo-li by o milostnou regresi. Označovat tedy obří bagr jako bagříček a maminčina ňadra o velikosti číslo pět jako prsíčka opravdu ke zdravému vývoji dítěte nepřispívá. Nicméně právě pro svou nemístnost je zvukové pitvoření tak časté nejen u Křemílka a Vochomůrky, ale dnes zejména v reklamách. Když někdo mluví jako Alzák, tak to většinu lidí natolik irituje, že to z hlavy hned tak nevyženou. A o to přece v reklamě jde. Její tvůrci dobře vědí, že emoce usnadňuje vštípení do paměti. Kdybyste pod tu tramvaj nespadl, určitě byste si ten zážitek nadosmrti pamatoval, zatímco ostatní příjezdy tramvají už máte z disku dávno vymazané.