Höschl C.: Kdo nejde proti nim, jde s nimi. Reflex 45/2021, str.98

11. 11. 2021


Dobrý den, pane profesore!
Nedávno oceněný film „Krajina ve stínu“ mně navodil otázky kolem kolektivní viny. Vzpomněl jsem si na oblíbené totalitní heslo „Kdo nejde s námi, jde proti nám“. A až teď, po letech, mě napadl logický důsledek: „Kdo nejde proti nim, jde s nimi“. Říkám si, zda všichni my, vnitřní emigranti na chalupy a chaty, neseme svůj díl viny na dnešních metastázích komunizmu a estébáctví v politice a ve společnosti? Kromě holých rukou máme dnes naštěstí v rukou i volební lístky. Není a nebude to málo?
S pozdravem a poděkováním za reakci RNDr. Richard Gürtler, geofyzik

Podobně jako vy, i já jsem dlouho žil v přesvědčení, že neduhy naší doby jsou relikty komunismu a že to bude trvat nejméně jednu generaci, než z politiky a společnosti vyvanou a zavládne opravdická a kultivovaná demokracie. S postupujícím časem docházím však k pevnému přesvědčení, že jsem se hluboce mýlil. Když se dozvídám, co se nyní děje na amerických a některých britských univerzitách a sleduji mediální prostor, kde autocenzura je základním předpokladem mainstreamového působení, nemohu si myslet, že totalitní heslo „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ je čistě komunistický produkt. Před několika dny jsem dostal mail od svého kolegy, amerického univerzitního profesora, ve kterém píše, že na prestižní University of Michigan promítnul profesor čínského původu studentům film Othello s Lawrencem Olivierem z r. 1965, kde je Othello bílý se začerněným obličejem. Studenti si stěžovali, protestovali a nějaká chudinka říkala, že se necítila bezpečná (tomu už vůbec nelze rozumět). Profesor se omluvil úplně všem kromě snad uklízeček...a stejně mu zakázali ten předmět dál učit. Naštěstí má tenure (trvalá profesura – pozn. CH), takže ho nevyhodili. A kolega dodává: Komunismus byl slabý odvar? No, pořád ještě mu můžeme odpovědět, že slabý odvar to opravdu nebyl, klimatičtí, covidoví, zelení, genderoví, MeToo, politicky nekorektní a kdoví jací disidenti ještě stále za své postoje neplatí vězněním a životy, avšak normalizaci s vyhazovy z práce a cenzurou to už připomíná a nepřichází to tentokrát z východu (tam je totalita s jiným znaménkem), nýbrž ze země, jež byla až dosud vlajkovou lodí svobody a žádný komunismus nezažila. Ono „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ mi silně evokuje četbu knihy Pláč koruny české od Václava Černého a vzpomínky našeho rodinného přítele, Otakara Vočadla, který byl spolu s Václavem Černým a dalšími po nástupu komunistů k moci v r. 1948 vyhozen z univerzity agitkami nadšených „pokrokových“ studentů, z nichž mnozí skončili po dvaceti letech naopak jako disidenti. Tohle všechno na Západě ještě nezažili a přec pro to mají buňky stejně tak, jako je měli ti naši předkové. Vězte, že metastázy onoho komunismu a estébáctví jsou všudypřítomné a jejich zárodky jsou lidskému rodu dány do vínku, buď kde buď. Pokud jde o naše viny – dobrá, ale kdo může za viny západních „pokrokářů“? Kolik neštěstí to bude stát, než zmoudří alespoň tak, jak u nás zmoudřeli ti osmašedesátníci? To, že máme stále v rukou volební lístky, je ovšem veliká výhoda, i když nikoli všemocná, protože lidi lze zblbnout natolik, že se sami ve volbách o všechno ve jménu pokroku dobrovolně připraví, jakž se u nás již nejméně jednou stalo. Váš dotaz je z 9. 3. 2021. Výsledky voleb v říjnu t. r. jsou částečnou odpovědí na vaši otázku, zda možnost svobodně volit je k nápravě společnosti málo. Je nebo není?