Höschl C.: Špína a zdraví. Reflex 38/2021, str.76

23. 9. 2021


Pane doktore,
rád čtu Vaše sloupky, protože jsou často vtipné a mnohdy se v nich dozvím zajímavé novinky a souvislosti. Myslím, že nejenom mne by zajímalo, jak může koronavirus souviset s psychiatrií. Četl jsem, že po celém světě vlivem pandémie Covid-19 narostl významně výskyt deprese a úzkosti a že to platí i u nás. Opakovaně jste veřejně prezentoval práci dr. Winklera a spol. z vašeho ústavu, která mezi lety 2017 a 2020 zjistila na velikém reprezentativním vzorku populace nárůst deprese 3x, sebevražedných myšlenek 3x a úzkostných poruch 2x. Spoléhám na to, že tento závěr je podložen daty nasbíranými solidní metodikou a že jim lze věřit. Jak si to ale vysvětlujete? Jaké jsou hypotézy, proč to tak je a proč zrovna tyto poruchy a ne jiné? Děkuji za případnou odpověď.
Dr. J. Svoboda, Brno

Nárůst duševních poruch v čase koronaviru je sycen několika faktory, jejichž vliv na rozvoj deprese a úzkosti byl již dříve prokázán a je o tom mnoho solidních zpráv. Rizikovými faktory pro rozvoj deprese jsou kromě genetické vlohy zejména stres a opuštěnost. K tomu přistupují existenciální problémy, bezmocnost, vykořenění a také depresogenní působení některých látek, někdy i farmak, a významným depresogenem je také alkohol. Ten sice momentálně mnohdy uleví, ale dlouhodobě zvyšuje pravděpodobnost, že se pod tíhou nepřízně osudu u pijáků rozvine deprese. Koronavirus také působí nepříznivě přímo na mozek, jehož funkce je ztížena jednak přímým postižením (encefalopatie, otok, neurodegenerace, meningoencefalitida) a jednak zhoršením cévního zásobení (trombóza, ischemická či hemoragická mozková příhoda) či nedostatkem kyslíku vinou hypoxie při postižení plic. Ischémie je nedokrevnost, hemoragie je krvácení. Důsledkem těchto postižení mozku mohou být jak psychiatrické (deprese, úbytek kognitivních funkcí až demence), tak neurologické (záchvaty jako při epilepsii) poruchy. Mimochodem to znamená, že nejde jen o depresi a úzkost. Významnými původci stresu jsou neustálé mediální laviny informací o počtu mrtvých a nakažených s těžkým průběhem, existenciální obavy při ztrátě živnosti, tzv. morální zranění u zdravotníků, kteří se dostávají do situací, na které nejsou trénováni a kladou si za vinu neúspěch, a hlavně péče o blízké osoby a úmrtí v rodinách a mezi přáteli. Mocným zdrojem izolace je pochopitelně „lockdown“, zákazy pohybu a omezení osobní komunikace. To vše mnohdy navozuje „samoléčbu alkoholem“ se všemi důsledky včetně nárůstu domácího násilí. Vidíte, že všechny tyto prokazatelné zdroje deprese, sebevražedného chování a úzkosti do sebe zapadají jako kostičky z lega a jistě pozorovaný nárůst výskytu deprese a úzkosti do značné míry vysvětlují. Je zde však ještě jedna zajímavá hypotéza, která má původ na Univerzitě v Boulderu v Coloradu, kde již někdy před pěti lety dr. Lowry poukázal na to, že jedna z „hodných“ bakterií v našem prostředí, Mycobacterium vaccae, když se podává laboratornímu potkanovi, tak působí zvýšenou aktivitu enzymu, který se podílí v mozku na tvorbě serotoninu a má tedy podobný vliv jako antidepresiva. No a dnes někteří odborníci upozorňují na to, že když si pod hrozbou infekce neustále dezinfikujeme ruce, všechno sterilizujeme a cpeme se hned antibiotiky, tak se vlastně o toto přirozené „antidepresivum“ připravujeme. Lépe jsou na tom ti, co žijí na venkově a strkají na zahrádkách ruce do hlíny, kde se ony „hodné“ bakterie prý hojně vyskytují. Takže k tomu všemu, co jsme si připomněli jako možná vysvětlení nárůstu deprese a úzkosti vinou Covidu, si můžeme spekulativně připočítat kromě izolace ještě také dezinfekci. Inu žádný extrém zdraví nesvědčí.