Höschl C.: Bipolární porucha. Reflex 32/2021, str. 64

12. 8. 2021


Dobrý den,
pane doktore zajímal by mne Váš názor na možnost výrazného zlepšení zdravotního stavu u člověka s diagnostikovanou bipolární poruchou (dříve maniodepresivní psychóza)
Děkuji s pozdravem. Jiří Vyňuchal

Bipolární porucha je duševní onemocnění charakterizované tím, že se při něm střídají období (epizody, fáze) deprese, mánie a remise. Pro depresi jsou typické příznaky jako smutná nálada, beznaděj, ztráta motivace, neschopnost prožít radost, nezájem o věci, pocity viny, méněcennosti, zbytečnosti, černé myšlenky, poruchy spánku, kolísání přes den (nejhůře ráno), nechutenství, sebevražedné myšlenky, únava, nesoustředivost aj. Mánie je pravý opak, sebevědomí je zvýšeno, psychomotorické tempo zrychleno, myšlenky se jen hrnou, krátký spánek stačí k pocitu plné svěžesti, aktivita je na 150%, rozhazují se peníze, klesá zodpovědnost, společenský takt, ohleduplnost, opatrnost. Remise je období bez příznaků. Hypománie je méně vyjádřená mánie. U bipolární poruchy I typu se střídají mánie, deprese a remise v různém poměru, u bipolární poruchy II jsou to hypománie, jež se střídají s depresemi a remisemi. Jak deprese, tak mánie mohou nabýt až psychotického rázu, tj. mohou se u nich vyskytnout bludy (u mánie extrapotenční, u deprese nihilistické až negační) a halucinace (nejčastěji sluchové a jen vzácně). Extrapotenční bludy jsou přesvědčení o mimořádných schopnostech, např. „vidí dozadu“, „umí léčit rakovinu“ apod. Nihilistické jsou bludy nicotnosti, negační bludy popírají existenci někoho apod. Starší označení maniodepresivní (nebo také cirkulární) porucha zahrnovalo jak maniodepresivní onemocnění (bez psychotických příznaků), tak maniodepresivní psychózu (s psychotickými příznaky). Z tohoto popisu vyplývá, že výrazné zlepšení, na které se ptáte, je u bipolární poruchy časté. Na okolí působí jako výrazné zlepšení každý přechod z deprese do remise nebo z deprese do mánie. To je však něco jiného než vyléčení. U bipolární poruchy není tedy kritériem zlepšení zdravotního stavu ani tak bezprostřední ústup psychopatologie, i když se to tak jeví, ale spíše příznivá dynamika fází, které se buď oplošťují anebo docela mizí a remise (tj. období bez příznaků) se prodlužují. I to často pozorujeme, zejména u správně vedené léčbě tzv. stabilizátory nálady, mezi něž patří zejména lithium a některá antiepileptika. Optimistické vyznění mé odpovědí je poněkud kaleno skutečností, že bipolární porucha je často léčitelná, ale ve skutečnosti téměř nikdy vyléčitelná. Jinými slovy, chcete-li dosáhnout remise a udržet ji, což imponuje jako úzdrava, musíte podávat stabilizátory nálady prakticky po celý život, což znamená, že je stále co léčit. Jen výjimečně to ve vyšším věku samo jaksi vyšumí do ztracena.
Ale mám-li jednoduše odpovědět váš dotaz, co si myslím o možnosti výrazného zlepšení zdravotního stavu u člověka s diagnostikovanou bipolární poruchou, pak opakuji, že výrazné zlepšení je u bipolární poruchy časté, a to jak pod vlivem léčby, tak mnohdy i spontánně.