Höschl C.: Politická manipulace. Reflex 28/2021, str.68

15. 7. 2021


Vážený pane profesore, demokracie je založená na svobodné vůli lidí volit si své zástupce v politice. Na druhé straně politické strany si platí PR agentury, jejichž cílem je manipulovat myšlení lidí tak, aby v jejich prospěch hlasovali. Politika tedy z velké části funguje jako reklama na zboží. Zatímco dříve volič patřil do nějaké společenské vrstvy, kterou zastupovala příslušná politická strana, dnes se situace stala nepřehlednou. Příkladů politické manipulace lze nalézt mnoho. Např. tvrzení, že zatímco veřejnoprávní instituce (ČT a Rozhlas) si musíme platit, komerční stanice jsou zdarma. Zdarma ovšem není nic, ve skutečnosti si je platíme formou zvýšených cen výrobků za reklamu, ze které soukromé stanice žijí. Přitom nemáme žádnou možnost, jak vysílání těchto subjektů omezit nebo jejich obsah ovlivnit, neboť ty výrobky si kupovat musíme. Zajímal by mne proto Váš pohled na to, jak se politická manipulace vyvíjí s nástupem internetu a sociálních sítí a jakými způsoby se jí lze bránit (škola, vzdělání, výchova apod.). Děkuji, Pavel Čejka

Podbízení se voličům je ještě jedna z nejpříjemnějších forem manipulace. Daleko horší je cenzura, bití, věznění a koncentrační tábory. Máme-li na výběr, volme vždy ten nejméně špatný ze všech špatných systémů. Znáte lepší než demokracii? Že s ní nejsme úplně spokojeni, je dobře. Nespokojenost je hnací silou našeho věčného snažení o nápravu věcí, jež však přesto nikdy nebudou definitivně napraveny. Spočívá v tom též smysl našeho života. Společnost můžeme nahlížet jako množinu subjektů hájících své zájmy. Těmi subjekty mohou být státy, obce, podniky, profesní a stavovská sdružení, rodiny i jednotlivci. Ti mohou být příslušníky několika zájmových skupin zároveň, mnohdy s protichůdnými zájmy, takže se dostávají do střetu. Jestliže například bojovník za zelenou energii bydlí v obci, která se brání výstavbě obřích větrníků ve svém katastru, protože jejich hukot by lezl místním na mozek a vyplašil zbytky ptactva. Nebo když je osobní zájem slovenského premiéra nedat se očkovat Sputnikem, zatímco jeho obchodní zájem je vakcíny Sputnik nakoupit. Politické klání je projekčním plátnem těchto propletenců vztahů a přetahovaných, na jejichž výstupu jsou jakési kompromisy, takže v otevřené společnosti nikdo nevypadne tak úplně z kola ven. Otevřená společnost znamená svobodu slova a vyznání, všeobecné volební právo, svobodné volby a tržní ekonomiku. Politické strany si sice mohou platit PR agentury, jež manipulují veřejným míněním, což venkoncem činí každý, kdo usiluje o jakýkoli mandát, jinak by ho nezískal, ale my si zrovna tak platíme veřejnoprávní média a různí „stakeholders“ si platí svá média, z nichž mnohá třeba právě na té PR nejzdatnější straně nenechají suchou nit. Jinými slovy, jedna manipulace je přetlačována druhou a výsledek v drtivé většině není extrémní. Otevřená společnost má tedy korekční mechanismy, jež hrubému vybočení z vůle lidu vždy nakonec zabrání. Malér je, když nějaký větší výkyv nastolí ideologii, jež společnost opanuje a uzavře. Pak už ale nejde o pluralitní demokracii, jak ji převážně chápeme. Je však pravda, že prvky nepřípustné manipulace se dnes do otevřeného systému nenápadně vkrádají zadními vrátky sociálních sítí, nadnárodních korporací a informačních monopolů, jež nahrazují stát a mimo vůli lidu začínají uplatňovat nejen cenzuru, ale i výklad práva, morálky, pokroku a provinění jednotlivců a skupin, obcházejíce tradiční demokratické mechanismy. Když vás Twitter nebo Facebook zablokuje, tak jste vyřízen a nikoho se nedovoláte. Přitom oficiálně je vše v pořádku, vláda nic nezakazuje, to „soukromý subjekt“, jinak je přece svoboda slova. Protilátkou proti manipulaci je kritické myšlení a péče o svobodu jako nejvyšší hodnotu.