Höschl C.: Muzeum oklovaly vrány? Reflex 24/2021, str.68.

17. 6. 2021


Dobrý den, co si myslíte o tom, jakou ostudu si Česká republika nadělala s Vrběticemi, když nejdřív rozpoutala diplomatickou válku s Ruskem, aby vzápětí její prezident prohlásil, že případ je nejprve nutno vyšetřit? Jana Svobodová, Praha

Nejprve si připomeňme, jak se to seběhlo. Premiér Babiš a ministr vnitra Hamáček oznámili na tiskové konferenci 17.4.2021, že za explozí ve Vrběticích stojí Rusko. Babiš řekl doslova: „Na základě jednoznačných důkazů získaných vyšetřováním našich bezpečnostních složek musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské GRU, jednotky 29155, do výbuchu muničního areálu skladu Vrbětice v roce 2014. Při této explozi došlo k obrovským materiálním škodám, vážnému ohrožení a narušení životů mnoha místních obyvatel, ale především zde zahynuli dva naši spoluobčané, nic netušící nevinní otcové rodin“. Určitě by toto neřekl, kdyby o pádnosti důkazů, jež v tu chvíli měl, nebyl přesvědčen. Bezpečnostní složky označily za hlavní podezřelé agenty Alexandra Miškina a Anatolije Čepigu. Ti jsou zároveň podezřelí z útoku na dvojitého agenta Sergeje Skripala v britském Salisbury, jehož se pokusili otrávit novičokem. Britové uveřejnili v roce 2018 jejich fotografie, ve kterých pak čeští policisté poznali cizince, jejichž snímky měli založené ve spise k Vrběticím. Navíc firma Imex Group připustila, že se před výbuchem k návštěvě skladu ve Vrběticích objednali dva cizinci, kteří ale nakonec do Vrbětic nedorazili. Nicméně předseda parlamentního výboru pro kontrolu BIS poté, co se s důkazy seznámil, prozradil, že Miškin s Čepigou do skladu prokazatelně pronikli. „Je zcela evidentní, že se dva agenti ruských rozvědek pohybovali v areálu Ministerstva obrany“ řekl. Do tohoto příběhu zapadá i skutečnost, že nedlouho po výbuchu ve Vrběticích byli tito agenti prezidentem Putinem vyznamenáni metálem Hrdina Ruska. K tomu dostali od státu byty v Moskvě, Miškin v hodnotě zhruba 7 milionů a Čepiga 8,5 milionu korun. To, že by se dva stejní ruští agenti náhodou nachomejtli tu k travičské likvidaci Rusku nepříjemného agenta v Británii, tu zase k výbuchu muničního skladu v Česku a byli za něco jiného vyznamenáni, je asi tak pravděpodobné, jako zlatá medaile Miloše Zemana ve skoku na lyžích na příští olympiádě. Vysvětlit se to dá jedině tak, že dotyční zametači byli zkrátka na dovolené. To vystihuje český vtip o tom, jak jeden druhému říká: „Ta dovolená v Anglii, to byla otrava, ale ta v Česku, to byla bomba“. 21. srpna 1968 přijeli do Prahy na tancích ruští okupanti a usídlili se tu na dalších dvacet let. Se svou příslovečně nehoráznou licoměrností nazývali okupaci „bratrská pomoc“, v čemž jim přizvukovali místní vlastizrádci a kolaboranti. Svými tanky mimo jiné rozstříleli Národní muzeum, jehož fasáda nese stopy po kulkách dodnes. S jistou ironií se říkalo, že Muzeum oklovaly vrány. Chtít „vyšetřit Vrbětice“, abychom uvěřili, kdo za ně může, je asi tak pokrytecký požadavek, jako chtít vyšetřit, kdo vlastně tehdy střílel na Muzeum. Dokud se tak nestane, musíme připustit, že si vrbětičtí odpálili skladiště sami a že Muzeum oklovaly vrány. Ale Rusům to v jejich zpupné aroganci stejně nebude stačit, jak předvedl současný šéf Státní dumy Volodin, když 1. června prohlásil, že Česko by mělo být Rusku vděčné, a ne žádat kompenzace za Vrbětice. Inu, jak zpíval Karel Kryl: Vám poděkování a vřelá objetí│Za provokování a střelbu do dětí │A naše domovy nechť jsou vám domovem, │Svědky jsou hřbitovy páchnoucí olovem. │Vím, byla by to chyba - plivat na pomníky, │Nám zbývá naděje, my byli jsme a budem, │Boľšoje vam spasibo, braťja zachvatčiki,│Spasibo bolšeje, nikogda nězabuděm, Nikogda nězabuděm!