Höschl C.: Neodbytné myšlenky. Reflex 23/2021, str.68.

10. 6. 2021


Dobrý den, tři roky jsem psychiatrický pacient. V 14 letech jsem měl pocit, že něco slyším, a ze zoufalství, že mi hrabe, sem šel skočit pod vlak. Tak jsem se dostal na psychiatrii. Po dvou týdnech jsem šel domů. Pak to jelo: pořád jsem měl neodbytné myšlenky, co když někomu ublížím, nechce po mě ňákej duch, abych někomu ublížil, a desítky dalších iracionalit, což jsem si mohl říkat stokrát, ale stále se mi vtíraly. Diagnóza je OCD. Ve třídě mám pocit, že o mě všichni špatně smýšlí, někteří jsou zákeřní, jakože mě občas rádi zesměšní. A mě napadne nějaká agresivní myšlenka, miréna na ty agresory. A přitom násilí nesnáším. O to víc mě štve, když se tyto myšlenky týkají rodiny, kterou mám moc rád. Co může tyto stavy způsobovat, a může OCD zahrnovat i paranoidní myšlenky? Saša

Vtíravé myšlenky skutečně patří k hlavním příznakům obsedantně-kompulzivní poruchy. Název pochází od obsese (=posedlost, z lat. obsessio, to od obsedere=obsadit; sedere=sedět). Bývají spojeny s určitým napětím a úzkostí, která bývá často provázena, popř. umenšována, rituály a nutkavým chováním (anankasmy, kompulze). Odtud název poruchy obsedantně-kompulzivní (v angl. zkratka OCD). Vtíravé myšlenky mají často tzv. kontrérní charakter, např. u kněze puzení vyhrknout vulgární nebo lascivní výraz při mši, u vás neodbytné nutkání někomu ublížit, ačkoli nesnášíte násilí. Zvláštním případem jsou obsese poporodní, kdy mladým maminkám přichází na mysl ublížit miminku a to puzení je tak silné, že samy před sebou schovávají ostré předměty, nůžky a nože. Vtíravým myšlenkám dotyční většinou nevyhoví, tj. z rozhledny či z mostu nakonec neskočí a miminko nezabijí, ale celí se při tom vnitřním souboji zapotí. Pokud ovšem k takové neblahé události přece jen dojde, pak nemusí jít o OCD, ale třeba o chorobným procesem odbrzděnou rozumovou kontrolu vnitřních hnutí (impulzů), případně o důsledek deprese (rozšířená sebevražda, kdy dotyčný „vezme svou oběť s sebou“), psychózy, intoxikace návykovou látkou aj. Pokud jde o příčinu, OCD je onemocněním mozku. Vykazuje četné morfologické změny v širokém spektru okruhů tzv. striatální smyčky, abnormality orbitofrontální mozkové kůry, bazálních ganglií a talamu. Rovněž se v předních středních svazcích v bílé hmotě mozkové pozoruje snížená frakční anizotropie, což je míra hustoty nervových vláken, jejich průměru a zrání (myelinizace). Souhrnně lze říci, že OCD je spojena se změnami napříč anatomicky odlišnými strukturami mozku, které potlačují impulzy, a to jak v šedé, tak v bílé hmotě. Biologické příčiny těchto změn nejsou zcela objasněny. Někdy lze OCD vyvolat léky, například olanzapinem. Mezi neuropřenašeči je ve středu pozornosti zejména glutamát. Máte-li mezi příbuznými prvního řádu (rodič, sourozenec, potomek) někoho s OCD, stoupá vaše riziko onemocnění na dvojnásobek, případně až desetinásobek, jestliže onemocnění u příbuzného začalo již v dětství. Zobrazení mozku, kandidátní gen SLC1A1 a animální modely poskytují důkazy o spojení genu SLC1A1, glutamátergní neuronální signalizace a OCD. Mezi rizikové faktory prostředí patří traumatické události, infekce a postinfekční autoimunitní syndrom, zejména po streptokokové nákaze, vyšší negativní emocionalita jako osobnostní rys, inhibice (potlačování) chování v dětství aj. Mezi OCD a psychózou bývá někdy neostrá hranice, proto vtíravé myšlenky často nabývají charakteru paranoidních představ nikoli nepodobných bludům. Jsou-li myšlenky ozvučeny nebo mají charakter „hlasů“, jde již o psychotické fenomény, jaké vídáme u onemocnění schizofrenního okruhu, což je třeba odlišit. Obsese a kompulze se vyskytují i u jiných poruch včetně Touretteova syndromu, Parkinsonovy choroby, epilepsie, schizofrenie, Huntingtonovy nemoci, encephalitis lethargica, Sydenhamovy chorei, aj. OCD se léčí především kognitivně-behaviorální psychoterapií. „Kognitivně“ znamená pochopení a přecvičení vtíravých myšlenkových pochodů. „Behaviorální“ znamená odnaučení rituálům formou jakéhosi tréninku, otužování. Např. u nutkavého mytí rukou si pod dohledem terapeuta otřete ruce o podrážku u bot nebo o podlahu a pak si je dlouho nesmíte omýt. Po soustavnějším výcviku tohoto typu jedno dvě omytíčka za den přinesou takovou úlevu, že jste prakticky vyléčen. Ostatní jsou variace na toto téma. Jde-li však o psychotické fenomény jako halucinace nebo paranoidní bludy, je na místě podrobné psychiatrické vyšetření k určení správné diagnózy a zavedení antipsychotické léčby.