Höschl C.: Může alkoholik mírně pít? Reflex 7/2021, str. 68

18. 2. 2021


Dobrý den, pane profesore,
Již v několika filmech (např. Úsměvy smutných mužů, Let, atd.) byl ukázán fenomén alkoholové recidivy. Překvapilo mne, že alkoholik po týdnech až měsících abstinence, který se dotkl alkoholu pak "na jeden zátah" vypil všechno, co bylo v dosahu. Je to pouze jakési "umělecké nadsazení" filmařů, nebo to takto skutečně funguje? Slyšel jsem poučku, že neexistuje vyléčený alkoholik, pouze alkoholik abstinující. Ale skutečně není možné, že by člověk po absolvování léčby vztáhl ruku na lahev a dokázal by včas (po jednom až dvou panácích) zabrzdit a dále opět třeba celý týden nepil?
Děkuji za odpověď. S pozdravem Jiří Veselý

To, co se hovorově označuje jako alkoholismus, je ve skutečnosti různorodá skupina příznaků, jež dávají v kombinaci s povahovými rysy různé shluky potíží, jež jsou různě definovány. Podrobnějším zmapováním tohoto problémového pole shledáme, že zvýšená konzumace alkoholu ještě neznamená závislost a nemusí dokonce znamenat ani rizikové pití. Jak závislost na alkoholu, tak jeho rizikové pití ohrožují lidské zdraví a často i život. Liší se však mezi sebou v několika zásadních bodech. Jedním z nich je právě to, co zmiňujete. Světová zdravotnická organizace určuje rizikové pití (nebo také škodlivé užívání alkoholu, což je diagnóza) na základě vypitého množství a frekvence pití. Jestliže například vypijete jednu až dvě sklenice (rozumí se 2 dcl vína nebo jedno pivo) maximálně jedenkrát do měsíce a jenom výjimečně víc, jste pouhý „konzument“. Jestliže to však je častěji anebo ty sklenice nejsou dvě, nýbrž čtyři, jde již o rizikové pití. (Pozn.: pro ženy jsou tato kritéria vzhledem k odlišnému metabolismu o něco přísnější než pro muže). Naproti tomu o závislost jde tehdy, jestliže jsou během dvanácti měsíců splněna alespoň tři z těchto šesti kritérií: silná touha pít, potíže s kontrolou pití (neschopnost kdykoli přestat, chybění „záklopky“), přítomnost příznaků z odnětí nebo snížení dávky alkoholu (tzv. absťák), zvyšující se tolerance, opouštění dosavadních zájmů a koníčků kvůli závislosti a pokračování v pití i přes problémy, které to způsobuje, ať už zdravotní (játra, jícnové varixy) nebo ve střetu se zákonem (odnětí řidičského oprávnění, porušení pracovní kázně, veřejného pořádku, trestné činy). Nejdůležitější z toho je asi to, zda dotyčný dokáže, anebo nedokáže užívat alkohol kontrolovaně a bez poškozování sebe nebo okolí. A to je myslím to, na co se ptáte. Odpověď je jakási definice kruhem: jestliže jste závislý a neumíte se kontrolovat, tak se již z definice neumíte kontrolovat a napít se prostě nemůžete, sic spláčete nad výdělkem vy i vaše okolí. Jestliže však závislý nejste, není vše ztraceno a takoví jedinci mohou často pít i hodně, aniž by se z nich stali „alkoholici“. Mějme však na paměti, že právě u závažných závislostí se mnohdy vyskytují až několikatýdenní období úplné abstinence vystřídané několikadenními „tahy“ (tzv. kvartální pití), jež ovšem nejsou známkami zlepšené kontroly nad pitím, nýbrž toho, že se dotyčný propil až do těžké fáze své závislosti. Takový jedinec se ani po týdnech až měsících abstinence nesmí alkoholu dotknout, asi jako alergik na včelí jed se nesmí hrabat holýma rukama v bzučícím úlu. Takže nejde o umělecké „nadsazení“, stejně jako nejde o umělecké nadsazení u onoho alergika. Pro poctivost si však řekněme, že ne každý piják ztratil nad svým pitím kontrolu a ne každý je na včely alergický. Ti štastnější si tedy můžou klidně zajít na dvě deci nebo vybírat plásty holýma rukama.