7. 1. 2021
Vážený pane doktore,
rád čtu Vaše sloupky v Reflexu a nemusí jít jen o psychiatrii. Narazil jsem ale také v jiném časopise na Váš pozoruhodný text o tom, jak koronavirus mění chování lidí. Připomínáte v textu parazity, kteří ovlivňují chování svých hostitelů ve svůj prospěch. Uvádíte příklad motolice kopinaté, jejíž předposlední stadium žije v těle mravence, odkud se musí dostat do ovce, aby se mohla reprodukovat. Ovládne proto mravenčí „mozek“ a zařídí, že mravenec vyšplhá po stéblu trávy až na konec, tam se zahryzne a čeká, dokud ho ovce nespase. Takových příkladů uvádíte víc a píšete, že „domyšleno to vypadá tak, že živí tvorové nejsou nic jiného než obaly „chytrých molekul“, kterým říkáme DNA, jejichž přežití zajišťujeme podle jejich not (…). Známý oxfordský biolog Richard Dawkins označuje živé bytosti jako ‘stroje na přežití‘ svých genů“.
Podobně „koronavirus, to nepatrné vlákno RNA, jež nemá ani mozek, ani svaly, ba ani buňky, je tak mazané a mocné, že zamíchá politikou, kulturou, vzděláváním, a především hospodářstvím po celé zeměkouli. Ta malá potvůrka někde na pomezí živé a neživé přírody přinutila miliony lidí, aby ji nakopírovali a roznesli po zeměkouli, zastavila průmysl, letový provoz, (…) a zavedla distanční výuku“. To je tím, že vlezla do mozku politiků? V. Dvořák, Jihlava
To jistě ne. Předně si řekněme, že celá ta úvaha je trochu přemrštěná a nešířím ji proto, že bych byl přesvědčen o její platnosti, nýbrž proto, že je zajímavá. Ostatně sám Dawkins tuším v předmluvě ke své knize Sobecký gen napsal, že kdyby ji četl Darwin, asi by se obracel v hrobě, ale musel by uznat, že je dobře napsána. Italové tomu prý říkají „Se non e vero, è ben trovato“. S touto výhradou tedy popusťme uzdu fantazii. V živých organismech se signály přenášejí různými způsoby, v mozku převážně elektricky a „chemicky“. Přitom na synapsích (spojeních mezi nervovými buňkami) se elektrický signál mění na chemický („vyleje“ se neurotransmiter), který obsadí receptor na další buňce i jinde a propaguje se dál v nové podobě. Podobně si lze představit, že virus způsobí v nakažených jedincích změny, kterých se ostatní lidé bojí a začnou se podle toho chovat – nosit roušky, izolovat se, vyhýbat se přátelům, nechodit do hospod apod. Tím se biologický signál, působící horečku, ztrátu čichu, zápal plic, encefalopatii (poškození mozku), kardiopatii (poškození srdce) aj., změni v psychologický, sociální a posléze i politický signál. Nové formy signálu si pak žijí vlastním životem a mění celou společnost. Nicméně platí pro ně to, co pro informační sítě vůbec, včetně kopírování (roušky a „lockdowny“ jsou nakopírovány po celé zeměkouli), mutací a různých poruch a šumů. Koronavirus například s brutální pronikavostí odhalil přirozenou podstatu národních států a křehkost až nepřirozenost jinak kýžených celků, jakým je například Evropská unie. Jakmile udeřil, rázem bylo zcela spontánně po Schengenu, hranice se uzavřely do svých téměř studenoválečných podob a každý hraje jen na sebe, jakápak Evropa. Státy si zavádějí své vlastní postupy očkování a své strategie karantén, na ostatní ohled neberouce. A že to je někde hluboko v „politických genech“ je vidět z toho, že bariéry se staví mezi národy a ne mezi nakaženými a nenakaženými, kde by to alespoň mělo logiku. V opačném případě by totiž mnohdy bylo preventivně účinnější uzavřít spíš hranice mezi Prahou a Středočeským krajem než mezi Českem a Německem či Rakouskem. Takže malý kousek RNA a je po Evropě. Je pravděpodobné, že koronavirus už tady s námi zůstane napořád. Modleme se, aby napořád nezůstalo i to všechno, co zatím napáchal.