Höschl C. Mystérium psího čichu. Reflex 49/2020, str.70.

3. 12. 2020


Pane doktore,
Zachytil jsem zprávy o tom, že prý se podařilo vycvičit psy tak, aby dokázali podle čichu poznat a určit člověka pozitivního na Covid-19. Podle mě je to fake news, protože si vůbec neumím představit, jak by se psovi dalo vysvětlit, koho či co má hledat, když neví, co je Covid a nemůžete se s ním domluvit. Zajímal by mne Váš názor na to. Ivan Vávra, Uherské Hradiště

Ač se Vám to nezdá, pes zřejmě skutečně může nemocného s Covidem diagnostikovat. Trénovaní psi totiž mohou s vysokou přesností a velice rychle určit těkavé organické sloučeniny, jež se tvoří u osob infikovaných virem SARS-CoV-2. Již v minulosti studie prokázaly úžasné schopnosti psů určit čichem různé choroby včetně infekcí, nádorových onemocnění a metabolických poruch. Někdejší prezident Václav Havel mi kdysi popisoval, jak Ďula (jejich pes) poznala blížící se konec jeho onkologicky nemocné ženy Olgy, když ji přivezli z nemocnice. Psi jsou ve svých čichových schopnostech fenomenální. Předpokládá se proto, že mystérium jejich „diagnostických“ schopností spočívá v detekci látek, jež se vinou patologie objeví v pachové stopě té které osoby. Pach specifický pro patogeny může patřit určitým těkavým organickým látkám. Viry ovšem nemají na rozdíl od bakterií vlastní metabolismus, takže v tomto případě jde o látky uvolňované napadenými buňkami v důsledku metabolických změn způsobených virem. V červenci tohoto roku byla publikována studie (Jendrny P et al. BMC Infect Dis 2020 Jul 23; 20 (1): 536), která dokládá, jak lze psy na detekci Covid-19 vycvičit. Od nakažených a SARS-CoV-2 pozitivních a naopak zdravých a negativních osob byly získány vzorky slin a sekretu. Ty byly dále inaktivovány beta-propiolaktonem, aby psi a jejich trenéři nebyli během výcviku ohroženi nákazou. Vzorky byly naneseny na vatové tampónky a ty pak umístěny do zkumavek. Prezentace psům byla zajištěna zvláštním systémem pro trénování detekce u psů, který umožňuje prezentovat vzorky náhodně bez zásahu trenéra. Jde v podstatě o 7 otvorů spojených trubicemi s kontejnery se vzorky. Ty jsou umístěny na pohyblivém mechanismu, který vždy psovi nabízí buď „pach“ z pozitivního nebo naopak z kontrolního vzorku, ale vždy tak, aby pozitivní vzorek byl jen v jednom ze 7 otvorů. Jakmile pes označí (zprvu třeba náhodně) správný otvor, je automaticky odměněn pamlskem nebo míčkem. Protože se „správný“ otvor různě mění, pes brzy pochopí, že není odměněn za „otvor“, ale právě za pach, neboť ten se ukáže být jediným společným jmenovatelem jeho úspěchů. Psi si nejprve museli 2 týdny zvyknout na dávkovací systém a pak jim stačilo 5 dní tréninku, aby začali vykazovat výsledky lepší než náhodné. Po dalším týdnu tréninku byla provedena vlastní dvojitě slepá studie, v níž bylo prezentováno celkem 1012 vzorků. Psi dosáhli celkové průměrné míry detekce 94 % se 157 správnými určeními pozitivních vzorků, 792 správnými odmítnutími negativních vzorků, 33 falešně pozitivními a 30 falešně negativními výsledky. Psi rozlišovali mezi infikovanými a neinfikovanými jedinci s celkovou diagnostickou senzitivitou 83 % a specificitou 96 %. Jen pro srovnání, senzitivita rentgenu srdce a plic pro dg. pneumothoraxu se udává mezi 39-52%. (Pneumothorax je nahromadění vzduchu či jiného plynu v pleurální dutině s následným smrštěním plíce a ohrožením života). Takže žádné fake news, pravda to je.