Höschl C. Afektivní ztlum a tanatóza. Reflex 35/2020, str. 68

26. 8. 2020


Dobrý den,
setkala jsem se s pojmem „afektivní ztlum“ a nevím, co si mám pod tím představit? Někoho otupělého, emočně oploštělého?
Děkuji, Jana Jeřábková, Kolín

Pro fenomén méně vyjádřených emocí se používá spíše pojmu emoční oploštění, kdy je snížená polarita či „amplituda“ emocí, nebo emoční ochuzení, kdy se zúží repertoár emočních projevů, emoce jsou méně živé, apod. Emoční oploštění je někdy osobnostním rysem („studený čumák“), jindy projevem onemocnění, například schizofrenie. Emočně oploštění bývají také mnozí autisté či někteří nemocní s depresí nebo na vysokých dávkách některých psychofarmak. Afektivní ztlum je něco jiného. Je to stav, do kterého se může dostat před tím emočně zdravý jedinec vinou nějaké katastrofické situace jako je živelní pohroma, zemětřesení, dopravní neštěstí či požár. Postižený v takové situaci jedná najednou rozumně, klidně, účelně, odměřeně, jako automat bez jakýchkoliv citových projevů nad ztrátou blízkých či majetku. Přiměřená nebo dokonce patická reakce se dostaví často až dodatečně. Tento stav jakési strojovitosti, který si umí představit každý, kdo se někdy řítil do dopravního karambolu nebo padal ze skály a ví, jak se mu v tu chvíli zpomalil mentální čas, do jediné sekundy se vešlo přehršle úvah a jednal překvapivě chladně, popsal německý lékař působící v Japonsku, Erwin Bälz (někdy Baelz) v r. 1901 v článku nazvaném Über Emotionsstupor (O emočním stuporu). Označuje se tedy někdy jako Baelzův afektivní ztlum. Poněkud odlišný stav je tzv. tanatóza (od řec. θάνατος, smrt), která je jednak jedním z označení pro katalepsii, čili strnulost, doprovázenou ztuhlostí, netečností a ztrátou vědomé kontroly svalových pohybů, a jednak stavem, při kterém se téměř zastaví tělesné funkce a zvíře se vůbec nepohybuje. Můžeme se s ním setkat třeba u pavouků nebo u brouků („dělá mrtvého“). Ale nejen brouci - i naše užovka obojková se v nebezpečí obrátí na záda a předstírá, že je mrtvá. K dokonalosti však tanatózu dovedl pahroznýšovec rodu Tropidophis, který se v nebezpečí stočí do klubíčka tak pevně, že mu z cévek u očí začne prýštit krev a navíc při tom vydává odpudivý zápach. Zdá se však, že u savců jde spíše o "omyl přírody". Tanatózu využívá snad jen jediný savčí druh, vačice virginská (opossum), která se otočí na bok, schoulí se do klubíčka, otevře pusu a vystrčí jazyk. V očích se jí objeví skelný pohled a k tomu začne z řitního otvoru produkovat nepříjemný zápach. Normální dravec dá pochopitelně raději přednost živé kořisti před takovou zdechlinou. U lidí je tanatóza projevem choroby, například právě katalepsie u schizofrenie, vzácněji bipolární poruchy, deliria aj. Katatonie, jejíž nejznámější forma je tzv. flexibilitas cerea (vosková ohebnost), kdy postižený setrvává i v nepřirozených polohách, do kterých se dá namodelovat jako z vosku, je naštěstí stále vzácnější a dnes se na psychiatrii prakticky už téměř nevidí. Traduje se, že když byl někdo v nehybné katatonii ztuhlý několik dnů, mohla ho rodina považovat za mrtvého a třeba jej i pohřbít. Takovým „nebožtíkům“ se prý někdy podařilo následně vyhrabat, a tak vznikly příběhy o zombie. Nemusíme tomu tak docela věřit, ale „není šprochu….“. Naproti tomu „studené čumáky“ vidíme kolem sebe často a afektivní ztlum jsme si mnozí mohli ověřit sami na sobě.