30. 4. 2020
Dobrý den pane doktore,
přečetla jsem si výzvu jedenácti UK, pod kterou jste také podepsaný. To mne přivedlo na myšlenku, jak konkrétně může současná pandemie koronavirové infekce souviset s psychiatrií a co se o tom dosud ví?
Hana Svobodová, Praha
Infekce Covid-19 má vskutku významné přímé a nepřímé dopady také v oblasti psychologické a neuropsychiatrické.
Přímé důsledky jsou vyvolány koronavirem a zahrnují ve zcela ojedinělých případech neurologické a psychiatrické (mozkové) komplikace dvojího typu: za prvé následky hypoxie (nedostatku kyslíku) při plicním postižení, např. stavy změněného vědomí a narušení kognitivních funkcí, za druhé encefalopatie, projevující se otokem mozku, vzácně nekrotizující, spojená též s deliriem, mozkovými záchvaty (podobně jako při epilepsii) a "mrtvicí". Léčba je zatím symptomatická podle typu projevů. Základem je zvládání primárního onemocnění (okysličení mozku).
Nepřímé dopady nejsou způsobeny koronavirem, nýbrž restriktivními protiepidemickými opatřeními. Ty jsou potenciálně mnohem dalekosáhlejší, a kdyby na ně došlo, tak představují nejen utrpení postižených jedinců, ale také mimořádné socioekonomické břemeno pro celou společnost. Patogenní je především izolace při zákazu shromažďování a návštěv. Samota je, zejména ve vyšším věku, významným rizikovým faktorem rozvoje deprese. Deprese představuje v ČR ekonomické břemeno přes 30 miliard Kč ročně a je významným rizikovým faktorem sebevražednosti. Většina sebevražd starých lidí souvisí s opuštěností a s depresí. Sebevražednost také koreluje s rozvodovostí, abusem alkoholu a s nezaměstnaností. Rozvodovost může stoupnout v důsledku nárůstu domácího násilí vinou izolace na malém prostoru. Izolace a omezení aktivit zvyšuje spotřebu alkoholu. Nezaměstnanost je průvodním jevem hospodářského poklesu, jenž je důsledkem restriktivních opatření a zastavení výroby, provozů, obchodů, služeb a škol. Rizikovým faktorem pro rozvoj deprese je rovněž stres (distres) a dlouhodobě nepříznivé podmínky. Stres je spojen se zvýšenou produkcí stresových hormonů (kortikoidů). Kortikoidy jednak mohou zhoršovat či vyvolat diabetes a působit hypertenzi, jednak potlačují imunitu. Nedostatečná imunitní obrana, diabetes a hypertenze významně zvyšují riziko úmrtí na virové infekce. Nedostatek odvodů do státního rozpočtu při poklesu HDP povede k prohloubení podfinancování celého zdravotnictví a tím ke zhoršené péči o nemocné jinými, daleko závažnějšími chorobami, než je Covid-19. Oběti takto vyvolaného nedostatku péče bude třeba připočítat k celkové bilanci zisků a ztrát způsobených epidemiologickými opatřeními v souvislosti s Covid-19. Při hospodářském poklesu lze navíc počítat se zpomalením reformy psychiatrické péče, což může negativně ovlivnit její kvalitu a duševní zdraví obyvatelstva na dlouhá léta. Ta dobrá zpráva snad je, že nyní stojíme před rozhodnutími, jež mohou rozvoji nepřímých důsledků ještě do značné míry předejít. Mnozí zodpovědní politici si to již uvědomují a po původním nadšení pro „utemování“ celé země začínají otáčet kormidlo. Proti tomu, že tak činí opatrně, nelze nic namítat, ale nesmějí přestat a musí být v návratu do původního stavu prosperity důslední. Snad do té doby příliš nezlenivíme.