13. 2. 2020
Vážený pane profesore, jedním z příznaků psychické choroby je blud. S dovolením bych vás chtěl požádat o pomoc s vyléčením jednoho bludu, kterým trpí naše společnost již od hlubokého socialismu. Nevím, kdo termín sociální zařízení, za kterým se skrývají hygienická zázemí stavebních objektů, vymyslel. Zřejmě nějaký soudruh, který si určitě pletl reklamu s reklamací nebo generaci s degenerací. Jisté je, že téměř každý z nás znevažuje denně dobré jméno a poslání "sociálek" úkony, které tomuto zařízení nepřísluší. Zkuste si kliknout v internetovém prohlížeči na „sociální zařízení“ a budete udiven, co vše vám sociální služby nabídnou. Snažím se vehementně, někdy až neomaleně upozorňovat na nepřesnost používání tohoto pojmu, avšak můj hlas je slabý, a tak jen trpím při jednáních s úředníky a odbornými institucemi, politiky nevyjímaje. Škoda, že se soudruzi o trochu minuli a nedali hygienickým zázemím název "socialistické". Děkuji za pomoc, Jan Holoubek, Klenčí pod Čerchovem
Označení záchodu jako „socialistického“ místo „sociálního“ zařízení by bylo sice přiléhavější, ale stejně poněkud zavádějící, protože teprve za kapitalismu se u nás atmosféra těchto míst ve veřejném sektoru zvedla na přijatelnou úroveň. A protože se na nich vesměs musí platit, mohla by se nyní už klidně přejmenovat na kapitalistické zařízení, ne-li kapitální. Posledně jmenované by však mátlo uživatele s ohledem na význam těchto zařízení v důležitých institucích či na část těla, které především slouží. A propos, opakem sociálního není kapitální, nýbrž asociální, což neoznačuje ani tak typ zařízení, jako spíše povahu toho, kdo je po sobě zanechává v nepoužitelném stavu. Doc. Ondroušek na odborném portálu pro stavebnictví a technická zařízení budov (https://voda.tzb-info.cz/) píše, že zaměňování pojmu "hygienická zařízení" pojmem "sociální zařízení" je zcela zavádějící. Adjektivum „sociální“ (lat. societas = společnost) se v tomto případě vztahuje na stavby s péčí o nemohoucí či postižené osoby apod. V některých podnicích se sociálními zařízeními (zázemím) myslí např. oddechové místnosti pro zaměstnance. Z hlediska profesního tedy ztotožňovat hygienické hledisko se sociálním není správné. Na místě není ani zkrácené slangové označení „sociálky“. Váš boj je tedy zcela případný a v souladu s míněním odborníků. Jinak tomu je však s definicí bludu. Blud je jedním z příznaků pouze některých duševních poruch, zdaleka ne všech. Navíc je to až na výjimky (tzv. indukovaný blud) fenomén pohříchu individuální, nikoli společenský, a je třeba jej odlišovat od jiných tvrzení, jež jsou buď v rozporu s realitou, nebo nejsou dostatečně podložena fakty, jako je lež, omyl nebo víra. V nejširším smyslu bychom sem mohli přiřadit také ideologii a politické a kulturní vlivy, jež kontaminují (znečišťují) jazyk (newspeak, ptydepe) a deformují myšlení. Vzpomeňme socialistických novotvarů jako „požárník“ místo hasič, „bezpečnost“ místo policie, a rusismů jako „sověty“, či „kolchoz“. V případě pojmu „sociální zařízení“, jehož původu jsem se věru nedopátral, může jít pouze o víceméně náhodné zaplevelení jazyka eufemismem, který se spontánně ujal. Připomíná to vtip o ministru Janu Masarykovi, kterému před audiencí u královny komorník odebíral svrchník a klobouk a slovy „kdybyste si potřeboval umýt ruce, tak je to támhle“ taktně naznačil, kde jsou toalety. Masaryk mu pohotově opáčil „ne, děkuji, já už jsem si je umyl v parku za bukem“. Používá-li se u společnosti adjektivum „nemocná“, pak jde zpravidla o personifikaci a metaforu a není to určitě tento případ. Jinými slovy, sociální zařízení je podivný eufemismus, ale rozhodně to není blud.