16. 1. 2019
Odhadování osobnosti člověka podle jeho vzezření nejde přeceňovat, ale základní charakteristiku určitě napoví.
Vážený pane profesore,
Vaše rubrika Listy C.H. je jedním z nejzásadnějších důvodů, proč hltáme každé vydání Reflexu již od jeho prvního čísla. Nyní jsme se setkali s jevem, k jehož pochopení si Vás dovolujeme poprosit o pomoc. Ve veřejnoprávní televizi jsme sledovali pořad pojednávající o problémech lidí navrátivších se z výkonu trestu. Pomiňme nyní hlavní téma pořadu a soustřeďme se na jeden aspekt, o kterém již dlouho tak nějak víme, ale v onom pořadu na nás zapůsobil zcela markantně: Tito lidé, a to bez výjimky, mají svůj pobyt za mřížemi „napsaný“ v obličeji. Zejména v očích. Těžko to nazvat: výraz lovného zvířete? Úskočnost? Zákeřnost? U jednoho více a u druhého méně, ale platí to u všech. Možná to souvisí s potížemi s resocializací, tj. jejich výraz může třeba i podprahově odrazovat jejich případné zaměstnavatele. Rádi bychom pochopili důvod těchto změn ve fyziognomii, které jsou nepochybně dány pobytem ve vězení. Víte o nějakém výzkumu, který se věnoval problematice působení kriminálu na lidskou fyziognomii? Pro srovnání: pamatujeme povinnou dvouletou základní vojenskou službu. Všichni se sice vraceli z vojny „proměněni v chlapy“ ale nikdo z nich takový výraz v očích neměl. Proč se ze stejně dlouhého výkonu trestu vracejí lidé se zcela odlišným výrazem než z vojny?
S veškerou úctou Iveta a Josef Hlavínovi
Postihnout vztah mezi vnějšími tvary lebky a nadáním pro určité činnosti se snažila frenologie, kterou založil rakouský lékař, anatom a patolog Franz-Joseph Gall (1758–1828), a zprvu se šířila pod názvem kraniologie a kranioskopie. Byla založena na empirickém zkoumání trestanců a chovanců z ústavů pro choromyslné a zkoumala souvislost anatomie lebky s duševními schopnostmi a charakterovými rysy. Byla populární zejména v 19. století, ale již počátkem 20. století ji zavrhli coby pseudovědu. Frenologie vycházela z pěti předpokladů: mozek je orgánem mysli, duševní schopnosti sestávají z určitého počtu navzájem nezávislých vloh, vlohy jsou vrozené a každé z nich přísluší určitá oblast na povrchu mozku, velikost takové oblasti odpovídá míře nadání jedince příslušnou vlohou a velikosti oblastí mozku odpovídá vnější tvar lebky, takže podle něj mohou být vlohy zvenku posuzovány. S frenologií souvisí fyziognomika, což je nevědecká nauka, podle níž lze na základě vzezření člověka rozpoznat jeho povahu a vlohy. Výraznou postavou tohoto přístupu byl italský lékař, biolog a kriminolog Cesare Lombroso (1835–1909), jenž přišel s teorií, že zločinné sklony jsou vrozené a jsou rozpoznatelné ve fyziognomických znacích člověka. Rozlišoval „rozené zločince, občasné zločince, zločince z vášně, morální imbecily a kriminální epileptiky“. I jeho teorie byla nakonec zavržena jako nepodložená a snadno vyvratitelná. Jinými slovy, můžete mít laskavého dobráka s výrazem zločince, kterého byste nechtěli potkat v noci v parku, a naopak, milý chlapík s nevinným výrazem kojence vás může, než se nadějete, připravit o všechen majetek. Váš postřeh má dvě slabiny: za prvé nevíte, jak ti dotyční vypadali před nástupem trestu, takže nemůžete posoudit, zda kauzalita není obrácená, tj. zda náhodou lidé s podivným výrazem v očích se oproti ostatním nedostávají do kriminálu častěji. A za druhé, nepodstoupili jste „slepé“ testování obličejů lidí, o nichž byste nevěděli, zda v kriminále byli, či nebyli. Je tedy možné, že vaše znalost trestanecké minulosti dotyčných vás příliš ovlivňuje, než abyste jejich výraz posuzovali nestranně. Mimochodem, měl podle vás věznění zapsané ve tváři Václav Havel? Nebo Gustáv Husák? Nicméně váš dotaz nastoluje docela jednoduché téma k testování v nějaké studentské vědecké práci. Jednou z hodnocených skupin by mohli být absolventi „základní vojenské služby“, ale musel by se vzít v potaz jejich věk.