Höschl C.: Zveřejňovat, nezveřejňovat? Reflex 24/2015, str.68

11. 6. 2015


Vážený pane doktore, pokládáte za šťastné, že jsme poslední léta svědky uveřejňování intimních rozhovorů těch kterých obviněných osob? Je etické, pakliže soudce umožní nakrmit bulvár a spodinu intimními rozhovory Petra Nečase a jeho manželky? Neměl by soudce přihlížet alespoň k možnému poškození nezletilých dětí Petra Nečase? Je nutné, aby soudce uveřejňoval nepodstatné detaily z jejich čistě soukromého života? Děkuji. M. Modřanská

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na váš názor na kauzu "odposlechy" paní Nagyové-Nečasové č.2 :). Velmi nemile mě překvapilo jednání paní Nagyové-Nečasové vůči panu Nečasovi. Jaký máte názor na jejich vztah, vždyť v čele naší vlády stál posera a nejspíš i masochista, kterému pevnou rukou a vulgárním slovníkem vládla Jaňulka. Jak je možné, že na to, abyste mohl řídit autobus atd. je třeba projít psychotesty, kdežto stát může řídit břídil? Nebylo by záhodno, aby politici museli absolvovat psychotesty? Děkuji za odpověď. S pozdravem Martina Věnečková

Dotazů na toto téma přišlo po uveřejnění záznamu odposlechu „Jaňulky a vola“ hned několik, tak odpovědi sloučím. Přesto, že téma je chytlavé a nad obsahem odposlechu kroutí v senzacechtivém údivu hlavou kdekdo, nepřisolím si. Je mi Petra Nečase upřímně líto (život s odkvetlou dryáčnickou „motorovou myší“ by pro méně splachovací byl věru peklem) a povzdech, že si za to může sám, pomůže jen málo. A je mi moc líto i jeho předchozí prima rodiny. Jakkoli mohou političtí odpůrci bývalého premiéra s pobavením a s jistým zadostiučiněním pozorovat jeho veřejnou potupu, nic to nemění na tom, že zveřejnění soukromého rozhovoru je skandální nechutnost. Ti, kdož nahrávky odposlechů „pouštějí“ na veřejnost, se dopouštějí trestuhodných podlostí a je s podivem, že je za to nikdo nezavře. Jestliže toto za všeobecného potlesku prochází, pak navrhuji ihned zrušit Úřad na ochranu osobních údajů. Trvat dnes na důvěrnosti rodného čísla (takový nesmysl, stejně ho mají všude!) nebo buzerovat okrádaného za to, že si dá na vrata kameru, je ve státě, kde si každý může s požehnáním soudu beztrestně pustit záznamy z vaší ložnice, cynickým výsměchem byrokratických darmožroutů daňovému poplatníkovi. Pokud jde o psychotesty, nemalujte si to, nic by nevyřešily. Z případu však plynou jiná upozornění. Především to, že osobnost je multifacetový koncept a IQ vás na jiných frontách, než je luštění křížovek, příliš neochrání: můžete být přeborník v Sudoku a zároveň politický pomatenec, emoční primitiv nebo slabošský Schlappschwanz, jak trefně říkají podpantoflákům Němci. Jednotlivé „facety“ spolu totiž korelují pouze částečně anebo vůbec. Za druhé to, že u psychopatických politiků spíše než nepřítomnost psychotestů jsou do značné míry na vině voliči, i když si to nepřiznají. V Lékařské komoře jsou mnozí kajícníci, kteří už kdysi, když bylo prakticky celé revizní komisi jasné, co je David Rath zač, byli ochotni nade vším mhouřit oči se slovy „vždyť on je tak pilný a tolik toho pro nás dělá“. Variací na toto téma je nespočet a je dobré si je přehrát, když chceme porozumět tomu, jak psychopat ovládne sektu nebo i národ. V případě Jaňulky je to však ještě mnohem zamotanější: ať je jaká je, vládu nepoložila ona, ale „plukovníci“ a inkvizitoři: co to bylo za tyátr, vláčet tuhle ženštinu v řetězech před kamerami jako přemoženou gladiátorku? Kde jsou ty „desítky milionů“ a zlatých cihel v bankách? Komu patří? Jak s ní souvisejí? A co Ivo Rittig? Co to bylo vlastně za puč? Jestli se nakonec ukáže, že důvod pádu vlády se scvrkne na pouhou milostnou aférku jednoho ubožáka, pak by měli stanout před soudem pučisti. Jaňulka je proti nim zcela okrajový problém.