Šikana bulvárem. Listy Cyrila Höschla, Reflex 7/2014, str.68. (zobrazit stránku)

13. 2. 2014


Dobrý den pane profesore,
jsem obdivovatelkou herectví paní Aleny Vránové. Viděla jsem všechna její představení v Divadle Ungelt a moc ráda ji vídám také ve filmu nebo v televizi. To, co se kolem ní děje na stránkách bulvárního tisku, který přináší každodenně nové a nové informace o smrti její jediné dcery, která se upila k smrti, doprovázené vždy fotografiemi její matky, je nehorázné.
To je nestoudný bezohledný hon na trpící jedenaosmdesátiletou ženu, která se nemá jak bránit a nikde nemá zastání. Jak to má vydržet? Co si o tom myslíte?
Iveta Pažoutová

Situace, kdy bulvární tisk věnuje někomu takovou pozornost, že to lze označit za šikanu, se dosti pravidelně opakuje. Na západ od našich hranic probíhá šikanózní pronásledování bulvárem, jež si co do traumatizace oběti nezadá se stalkingem, v jakýchsi vlnách, jejichž rozkmit je dán na jedné straně stále rostoucí chutí nestoudných a bezskrupulózních novinářů a honbou jejich zaměstnavatelů za ziskem za každou cenu (zejména, když klesá odbyt) a na druhé straně vítězstvími obětí u soudů, jejichž výroky a tučné pokuty vždy alespoň na čas vykážou paparazzi do patřičných mezí. Takový David Beckham například vysoudil v přepočtu asi milion korun pouze za to, že bulvár otiskl fotografie jeho dětí. U nás pro rozvoj takové „sinusovky“ chybí jednak dostatečná tradice (resp. byla přerušena), a jednak dostatečně fungující soudy, jež by dokázaly bezohlednost bulváru omezit. Aby mi bylo správně rozuměno: toto vůbec nemá co do činění s cenzurou, nýbrž s novinářskou etikou a s obyčejnou lidskou slušností. Novinářská etika zahrnuje jak právo čtenáře na pravdivé a nezkreslené informace, tak ovšem i povinnost žurnalisty odolávat nátlakům a střetům zájmů, požadavky na jeho profesionalitu, osobní zodpovědnost a neúplatnost, důvěryhodnost, serióznost a – a to zdůrazňuji - citlivý přístup zejména k pozůstalým, k dětem, a k obětem. Na dodržování etického kodexu novinářů by se mohla podílet veřejnost tím, že by „drby“, pomluvy, senzace, lži a útoky na bezbranné jedince prostě nečetla a takové noviny nekupovala. To bychom však od ní chtěli příliš mnoho. Obětem bulváru tedy nezbývá než apel na žurnalisty, aby se sami chytili za nos. Soud je krajní možnost až tam, kde je porušen zákon. Ale právě pro určitý defekt v této oblasti i u nás vznikla před pěti lety iniciativa umělců Stop bulváru, kterou spustili herec Marek Vašut a spisovatel Michal Viewegh a pod kterou se podepsali umělci od Jiřího Suchého až po Jitku Čvančarovou. Vydavatelé bulváru si z toho ovšem, jak vidno, celkem nic nedělali, neboť v porovnání s milionovými pokutami to je pro ně jen plácnutí do vody. Nezapomeňme totiž, že mnozí „umělci“ a „VIPky“ se naopak jen tetelí, aby se v bulváru ocitli, a když se o nich chvíli mlčí, tak propadají zoufalství a sami se hlásí. Paní Vránové si moc vážím, je mi jí velice líto, moc rád bych se jí tímto vehementně zastal. Mám pro ni i pro všechny její příznivce radu: ignorujte to, nečtěte to. A pokud jde o stalking, zavolejte na vetřelce policii. Může totiž jít o nebezpečné pronásledování, jež patří mezi trestné činy narušující soužití lidí podle § 354 trestního zákoníku.
[bez záruky]