4. 10. 2011
V srpnu t.r. se v plné síle dožil 70 let prof. MUDr. Jaroslav Bouček, CSc., emeritní přednosta Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Jubilantovo kulaté výročí si nejenom zaslouží oficiální pozornost v odborných médiích a časopisech, ale bylo také dobrou příležitostí k setkání nejužšího okruhu přátel a spolupracovníků, jež proběhlo ve výborné atmosféře v Psychiatrické léčebně v Jihlavě několik dní před narozeninami, které Jaroslav slaví 23. srpna. Životopisná data a kariérní úspěchy oslavence byla shrnuta opakovaně při různých příležitostech a předchozích kulatých narozeninách, např. ve 4. čísle Psychiatrie pro praxi v roce 2001 z pera prof. MUDr. Jaromíra Švestky. Tam se připomínalo, že prof. Bouček promoval na Univerzitě tehdy J. E. Purkyně v Brně v roce 1964, první atestaci z psychiatrie složil 1968 a druhou 1971. Na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity se také habilitoval (docentem 1992) a v roce 1998 byl jmenován profesorem. Jeho kariéra sledovala dráhu od sekundárního lékaře v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, přes léčebnu v Brně-Černovicích a Psychiatrickou kliniku LF UJEP v Brně, primariát na Psychiatrickém oddělení Všeobecné nemocnice ve Znojmě, kde založil lůžkové psychiatrické oddělení, až k funkci přednosty Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (1994-2006).
Po nástupu do funkce přednosty Psychiatrické kliniky v Olomouci prof. Bouček postupně vybudoval z biologicky orientovaného pracoviště kliniku s 90 lůžky, zaměřenou biologicky, psychoterapeuticky a sociálně. K té příslušely 4 ambulance (pro dospělé, pro děti a dorost, alkoholismus a toxikománie a sexuologie), denní stacionář pro psychotiky a psychosociální centrum i pro extramurální aktivity pacientů Olomoucka. Jaroslav Bouček též založil občanské sdružení „Duševní zdraví“ s cílem zlepšit podmínky duševně nemocných, což se mu do značné míry podařilo včetně vybudování bazénu a sauny. Prof. Bouček si rovněž zakládal na výuce lékařské psychologie, již v Olomouci rozvinul v blokovém šestitýdenním cyklu včetně přednášek a podpořil celou řadou skript, která zahrnovala také psychoterapii a lékařskou psychologii. Známé jsou též Boučkovy publikace z oblasti biologické psychiatrie a především monografie Psychofarmaka v medicíně (Grada 2005, spolu s doc. V. Pidrmanem).
Nikoli bez souvislosti s mimořádně rozvinutou sociální dimenzí své osobnosti, orientací na německy mluvící prostředí a šarmem, s jakým umí Jaroslav Bouček nejenom zpívat, tancovat a bavit okolí, nýbrž virtuózně hrát tenis, se už v 90. letech rozvinula spolupráce prof. Boučka s rakouskými kolegy (H. G. Zapotoczkim v Grazu), jež vyústila v organizaci společných odborných setkání rakouských, slovenských a českých psychiatrů v Grazu, Innsbrucku, Bratislavě, Košicích, Hradci Králové a v Olomouci. Prof. Bouček stál v roce 1999 spolu s Mgr. Šrámkem při zrodu časopisu Psychiatrie pro praxi, byl do roku 2009 předsedou jeho redakční rady a spoluorganizoval konference pro ambulantní psychiatry v Olomouci. Výrazně se také angažoval ve veřejně prospěšných činnostech, ať už jako předseda Rady školy Gymnázia Čajkovského v Olomouci nebo jako předseda ČLTK (Český Lawn-Tennis Klub) Olomouc. Všichni, kdo znají Jaroslava Boučka blíž, tak dobře vědí, že mezi amatéry, a to nejenom mezi lékaři, je téměř neporazitelným tenistou, jenž ohromuje svým mistrovstvím i daleko za olomouckými humny. Svědčí o tom také to, že v srpnu 2004 se na mistrovství světa lékařů v tenise stal spolu s dr. Marco Pontim (Itálie) mistrem světa ve čtyřhře v kategorii 60-65 letých. To vše bylo příznivcům, kolegům, žákům a známým prof. Boučka více či méně známo. Co je ale známo méně, je pozoruhodná, téměř románová dimenze jeho košaté osobnosti, jež se s neuvěřitelnou resiliencí dokázala ve všech etapách svého rušného a činorodého života vždy zvednout z prachu u cesty a s odzbrojujícím optimismem a silou vyrazit přes další překážky. Poté, co si Jaroslav Bouček 1. ledna 2007 na Psychiatrické klinice, již kdysi charismaticky ovládal, snížil úvazek na 0.3, aby z ní posléze odešel, nastoupil jako konzultant v Psychiatrické léčebně ve Šternberku. Postupně opustil všechna svá odborná angažmá v českých zemích a na Moravě (ve výboru Psychiatrické společnosti, v Akreditační komisi Ministerstva zdravotnictví aj.) a jednoho dne si rozevřel rakouské noviny s inzeráty volných lékařských míst. Tam mu padl zrak na Psychosomatické centrum při nemocnici ve Freiungu, kam skutečně 1.6.2008 nastoupil jako Oberarzt. Málokdo tuší, že ve svých téměř 70 letech prodělal zkušenost, na níž jen velmi neradi vzpomínají dnes slavní emigranti, když se po letech úspěšné kariéry ocitli například kdesi v New Yorku v knihovně s povinností složit znovu zkoušky a otevřeli si anatomii na lopatce, aby se ji zase po letech z gruntu naučili. U Jaroslava to nebylo tak dramatické, protože český diplom po Evropě platí, avšak energie nutná k překonání byrokratických překážek při vstupu do povolání, jež klade rakouská lékařská komora, byla značná, a je asi málo českých psychiatrů, kteří by ji dokázali vyvinout ve věku mnohem mladším, než je Jaroslavův. K tomu přistoupila i povinnost složit mezinárodně uznávanou jazykovou zkoušku na úrovni přinejmenším Goethe institutu. Jakmile se Jaroslav jednou rozhodl, tak se té myšlenky nevzdal. Jednoho dne zavolal v 9 hodin ráno do brněnského Goethe institutu s dotazem, kdy se tam zkoušky konají. Dostal odpověď, že asi dvakrát do roka s tím, že nejbližší písemka je ten den ve 12 hodin. Jaroslav opáčil, že je sice v Olomouci, ale pokusí se to stihnout. Písemný test složil, včetně eseje o evropské imigrační politice a byl potom přizván k ústním pohovorům, jež proběhly mj. i na téma tělesných změn při plastických estetických operacích, které Jaroslav k údivu examinátorek ozvláštnil výkladem o dysmorfofobii. Vybaven tedy novou kvalifikací si tento bezmála sedmdesátník sbalil uzlíček s buchtami a vydal se dobýt svět. 21. dubna 2009 nastoupil na Psychiatrické oddělení Nemocnice v Lienz (Osttirol), kde vykonával až do 31.5.2010 ambulantní a konziliární činnost na plný úvazek. Dojíždění do východních Tyrol mu připadlo přece jenom dlouhé, a tak si úvazek snížil na polovinu; za to si přibral další částečné úvazky na štacích bližších, jako v Psychosozialer Dienst Waldviertels (Niederösterreich – Gmünd, Zwettl) a od 1. června tr. na Psychiatrickém oddělení Kardinal Schwarzenberges Krankenhaus ve Schwarzachu. Jako lékař je rakouskými pacienty nesmírně oblíben. V prvním místě, kde působil, dokázal dramaticky snížit procento indikovaných a nedobrovolných hospitalizací, a to až tak, že se tím proslavil ve vedení města. Autor tohoto laudatia měl sám příležitost dozvědět se o Boučkově šarmu a oblíbenosti zcela nezávisle od rakouského psychiatra, jenž působil v ambulanci nedaleko něho. Je to zejména tento existenciální heroický výkon, pro který má Jarda Bouček můj hluboký obdiv a který jenom dokresluje jeho extrovertní a resilientní povahu, jež je jeho kolegům a přátelům dobře známa již z předchozích dekád Jaroslavova česko-moravského působení. Milý Jaroslave, jménem konkurenčního časopisu Psychiatrie i jménem svým i svých kolegů v Psychiatrickém centru Praha Ti přeji pevné zdraví i Euro, hodně legrace, dobrých kamarádů a především to, aby se Ti v práci i v životě stále dařilo přinejmenším tak jako dosud. A hlavně, aby Tě neopustila tenisová šťastná hvězda. Ad multos annos!
Q.B.F.F.F.
Cyril Höschl