Höschl C. Jiné než monoaminergní mechanizmy účinku antidepresiv. Sympozium Antidepresiva - Kam kráčí? 50. česko-slovenská psychofarmakologická konference, 9.-13.1.2008, Lázně Jeseník. Psychiatrie, 12; 2008, S1:17.

21. 1. 2008


Základním mechanismem účinku antidepresiv je zvýšení nabídky biogenních aminů na centrálních synapsích. To lze zajistit buď dodávkou jejich prekurzorů (neosvědčilo se), inhibicí zpětného příjmu mediátoru do presynaptického zakončení (SSRI, TCA, SNRI), blokádou negativní zpětné vazby (2) uvolňení mediátoru do štěrbiny (mirtazapin), modulací serotoninových receptorů (mirtazapin, trazodon) a inhibicí odbourávání neuropřenašečů (MAO, COMT). Výjimečně mají antidepresiva mechanismus jiný (tianeptin). Na základě poznatků o neurobiologii a neurochemii deprese lze však uvažovat i o dalších farmakologických antidepresivních modalitách, z nichž některé jsou již v různě pokročilém stádiu zkoušení. Mnozí se např. nevzdali přesvědčení o klinické užitečnosti inhibice neurokininových NK1 receptorů (morfoliny, antagonisté látky P), jiní vidí možnost antidepresivního působení v přímé (modifikované herpesviry jako vektor BDNF) či nepřímé (cestou 5HT1) stimulaci neurogeneze. Alternativně lze také ovlivňovat chronobiologii cestou melatoninových MT receptorů (luzindol, agomelatin), obrat serotoninu chrom pikolinátem, pomocí aerobního cvičení, či dietou (to už je však mimo farmakologii), stresovou osu aminoglutetimidem, ketokonazolem, metopironem, tianeptinem aj., popřípadě antagonizovat CRH. K dalším zkoušeným mechanismům patří antagonismus NMDA receptorů (první zprávy o téměř zázračném prolomení farmakorezistence u těžké deprese ketaminem), ovlivnění cestou vasopresinu, neurosteroidů, agonismu na sigma σ1 receptorech (igmesin), změnou fluidity membrán (omega 3 mastné kyseliny) aj.
Podpořeno VZ MZ0PCP2005 MZd ČR a projektem 1M0517 MŠMT ČR