14. 6. 2007
Vážený pane profesore,
obracím se na Vás s prosbou o informace k mému zdravotnímu problému. Před dvěma roky mi paní doktorka z ORL diagnostikovala laryngospasmus. Záchvaty kašle a dušení jsem trpěla od 18 let (je mi 45), ale netušila, o co jde, lékaři mne stále bezvýsledně posílali na rentgen plic. Paní doktorka mi objasnila, že není pro tyto potíže žádná léčba kromě psychofarmak, které však nechci brát, protože žádné psychické problémy nemám. Jsem klidný, vyrovnaný člověk. Přesto se záchvaty v poslední době vyskytují častěji, nejvíce v noci ve spánku, kdy se budím "přidušená" a s šíleným kašlem, ve dne jsem se to naučila zvládat - rozdýchat. Pane profesore, můžete mi o tomto problému napsat něco více, neznám nikoho - ani v rodině, kdo by měl tuto diagnozu. Jak to vzniká, čím to může být a lze s tím něco dělat?
Velmi děkuji za Vaši odpověď.
S pozdravem Šárka Leubnerová
Laryngospasmus je křeč hrtanových svalů, která vede k uzavření hlasivkové štěrbiny a způsobuje dušnost, někdy velmi těžkou. Je to vlastně patologicky vystupňovaný ochranný reflex uzávěru epiglotis (záklopky). Vyskytuje se již u dětí, například při horečce, při onemocněních dýchacích cest (proto Vás lékaři posílali na rentgen plic), při záškrtu, tetanu apod. Podle původu se někdy dělí na centrální (inervace hrtanu, epilepsie), periferní (zánět v oblasti hrtanu, podráždění sliznice cizím tělesem) a psychogenní (hysterie resp. konverzní porucha). Může být také způsoben vdechnutím dráždivých plynů, chladem nebo mechanicky při manipulacích v dolním hrtanu, například při intubaci bez myorelaxace (česky zavedení trubice do dýchacích cest bez farmakologického uvolnění svalů). Může se vyskytnout i při dopravních, pracovních nebo sportovních úrazech. Dušnost se časem stupňuje, a bývá provázena chrčivým zvukovým efektem (stridorem). Vždy je při tom třeba myslet i na přítomnost vdechnutého cizího tělesa (například sousta). Tzv. stenozující laryngitida, která může rovněž být na pozadí laryngospasmu, je zánětem dýchacích cest, který vede k jejich zúžení. Může být i důsledkem poleptání, například po vypití kyseliny či louhu, jak se nedávno u nás stalo v případě malé holčičky, která v nestřežené chvíli vypila Savo. Jako první, úplně laická pomoc se osvědčuje několik doušků studené vody a vyplazení jazyka; lékař může pomoci znecitlivěním sliznic (slizniční anestézie), farmakologickým uvolněním příslušných svalů (myorelaxancia), popřípadě už profesionálními, život zachraňujícími zásahy jako koniotomií (vytvoření otvoru do průdušnice v oblasti krku) či intubací. Je-li ve Vašem případě původ laryngospasmu psychogenní, měla byste konzultovat zkušenějšího psychiatra a přistoupit buď na psychoterapii, nebo i farmaka, kterými by se Vás pokusil Vašich obtíží zbavit. Psychofarmaka se často užívají v různých nepsychiatrických indikacích a není třeba se jich bát, pakliže pomohou.