27. 3. 2025
Vážený pane profesore,
v souvislosti s posledním negativním příběhem našeho zdravotnictví v Motole, kladu si i Vám otázku o morálnosti naší současné společnosti. K “odklonu” větších finančních částek dochází i u bossů sportovních organizací (tenis, fotbal, Sokol). Je možno porovnávat morálnost společnosti řízené socialistickou ideologií a ekonomikou v minulosti a současnou kapitalistickou společností s dominantním vlivem ve veškeré její činnosti?
Děkuji. S pozdravem J. Stručovský, Ledeč nad Sázavou
Porovnání morálnosti různých společností není dost dobře možné mimo jiné proto, že úroveň morálky nelze jednoduše na politický či ekonomický systém svádět. To, co zřejmě máte na mysli, závisí na mnoha okolnostech včetně historie, kulturních hodnot, vzdělávacího systému, náboženství a právního rámce. Kromě toho se morální normy mění v čase a jsou často ovlivněny globálními událostmi a technologickým pokrokem. V socialistickém systému mělo obyvatelstvo zajištěné základní potřeby, jako je zdravotní péče a vzdělání, avšak v praxi docházelo k centralizaci moci, omezování svobody a v mnoha případech k porušování lidských práv. Korupce samozřejmě existovala, ať už jako „všimné“ u doktora, automechanika či řezníka, nebo ve formě zneužívání moci vládnoucí elitou. Chváličům starých časů (laudatores temporis acti) je vhodné připomenout, jak se za socialismu říkalo Tatře 613: lidové vozítko, ve kterém se lid vozí prostřednictvím svých volených zástupců. Volby přitom byly naprostou fraškou. Co se morálky týče, byla za socialismu předznamenána úslovím Kdo nekrade, okrádá svou rodinu. Jeho celonárodní platnost kauzu několika jedinců v motolské nemocnici bohatě převáží. Z té doby také pochází univerzální zjištění, že co není přibité, to se ukradne. Současné kapitalistické společnosti jsou založeny na tržní ekonomice s důrazem na individuální svobodu a iniciativu. To sice často vede k ekonomickému růstu a inovacím, ale nezabrání to filutům všeho druhu zkoušet bezostyšně uplatňovat svoji zlodějskou náturu. Korupce a finanční skandály tady vždycky byly, jsou a budou, a vyskytují se víceméně všude. Člověk, jako bezmála každý živočich, je biologicky naprogramován tak, aby pokud možno maximalizoval svůj prospěch. To se projevuje jako úsilí bojovat o každou studánku, území, partnery, kořist a postavení v sociálním žebříčku. Jinými slovy, jsme přežívací stroje (survival machines) sobeckých genů. Tuto výbavu společnost (nebo kulturní nadstavba, chcete-li) pouze usměrňuje a modifikuje. Děje se tak prostřednictvím různých „desater“ a jinak kodifikované morálky. Čili rozdíl mezi socialistickou a kapitalistickou morálkou není v tom, jak se utváří, nýbrž v míře pokrytectví na jedné straně a schopnosti přirozené pudy usměrnit na straně druhé. Jinak řečeno, důležité je, jakým způsobem jsou společnosti schopny na korupci a skandály reagovat. Jedním z nástrojů prevence šíření nekontrolované kleptomanie je transparentnost a odpovídající legislativa spojená s mechanismy důsledné vymahatelnosti. Buďme tedy rádi, že žijeme v demokracii ohleduplné k právům jedince a nenechme si to kazit jevy, za které nemůže a má nástroje k jejich předcházení i trestání. A co se týče tvrdosti zákona, pořád lepší jeden Ludvík, než usekávání rukou za každou ukradenou housku. Myslet si, že nějaký systém je lepší, by se nám mohlo šeredně vymstít. Stačí se podívat, jak je to s morálkou v severní Koreji, na Kubě, nebo i v Číně.
Dotazy posílejte na hoschl@reflex.cz