3. 2. 2022
Vážený pane profesore,
v posledním Reflexu jste zmínil jednu velice důležitou věc: poznatky vědy o covidu se prohlubují a názor na očkování tak mnozí mění. I já v tomhle prošla změnou, ale málokdo z okolí můj pohled sdílí. A to zejména proto, že vir i zápolení s ním vyvolává takové emoce. Při tom ve věci zdraví bychom snad měli uvažovat co nejvíc racionálně a se stálým zřetelem na cíl, ne snad? A následuje první z mých dotazů. Proč myslíte, že je kolem vakcinace u nás taková hysterie, ať už táborů těch pro či proti? A druhý dotaz: proč v médiích dostávají víc prostoru ohledně očkování dětí mediálně zajímavé osobnosti než odborníci.
Moc děkuji za případnou odpověď
Krásné svátky přeji, Z. Hermanová
Vaši první otázku si zasaďme do širšího kontextu. Současná společnost se skutečně výrazně polarizuje. Volby stále častěji končí těsnými výsledky. Rozdělují nás názory na migraci, globální oteplování, na zelený úděl, energetiku, #MeToo, LGBT, brexit, na politiky. Tyto názorové příkopy vedou mezi tradičními společenskými skupinami (starší vs mladší generace, bohatí vs chudí, vzdělaní vs nevzdělaní), a to napříč mnoha národy světa. Můj kolega, profesor Jiří Horáček, ve své pozoruhodné knížce – rozhovoru s Danielou Drtinovou „Vědomí a realita“ zastává názor, že stav dnešního světa je kombinací objektivních podmínek a toho, jak je rozložena fluidní (tedy kreativní, přizpůsobivá) a krystalická (tedy konzervativní, stabilní) inteligence v populaci. Dále se domnívá, že polarizace společnosti je důsledkem kombinace několika činitelů, z nichž první je jakási hyperkonektivita, tedy dosud nevídaná míra informačního propojení mezi lidmi. Sociální sítě dramaticky zvyšují pravděpodobnost, že se jakákoliv zpráva bleskově a bez ověřování šíří a ovlivňuje názory a chování mnoha lidí. To je úplně nová úroveň mezilidské komunikace, jež přitom obchází tradiční negativní zpětné vazby jako ověřování, redigování a vyvažování, které bránily vychýlení systému z rovnováhy. Navíc lidé takto daleko víc sdílejí zprávy se stejně nebo podobně smýšlejícími. Pohybují se tak v uzavřených názorových bublinách, což vede k dalšímu zostřování a fixování původního názoru bez možnosti jeho opravy pod tíhou důkazů. To nutně vede ke hromadění extrémů. V takovémto nastavení systému, jenž funguje jako zesilovač, se z tradičních důvodů nepřiměřeně nafukují negativní zprávy, neboť právě ty jsou přednostně sdíleny a přeposílány. To zhoršuje „náladu“ v diskusních platformách a výsledkem je pochopitelně rostoucí agresivita a nakonec exploze přetopeného kotle. Covid, očkování či spor zastánců a odpůrců omezujících hygienických opatření jsou pouze některými z témat, jež byla do této komunikační smršti vhozena. A právě otázky zdraví jsou emocemi vždy silně nabity, protože sahají až na samou podstatu naší existence, takže tady jde rozum stranou. S tím souvisí i výběr mluvčích v mediálním prostoru: publikum chce jasné zprávy a nikoli nesrozumitelně zakoktané profesůrky, kteří jsou ve sporu nejen mezi sebou, ale často i sami se sebou. A jasné zprávy nejlépe dává ten, kdo o tom všem moc nedumá, případně demagog. Tím se kruh zhoršování světa uzavírá a pomoci by mohl snad už jen nějaký dobrý komik. Pokud by ho nějací politicky hyperkorektní svazáci neukamenovali.