18. 2. 2016
Zdravím Vás, pane doktore.
Na veřejnost se dostala zpráva, že bylo za dvě nezodpovědné a naivní dívky vyplaceno výkupné 150 miliónů korun, a za pět našich (nevěřím, že nezodpovědných a naivních) občanů byli propuštění dva Libyjci s kdovíjakou minulostí. Zavdávají tyto dva (pokud jsou jen dva) případy důvod k odlovu našich občanů jakožto cenného zboží v cizině nebo i doma? Chápu situaci unesených, byť si svoji situaci jako svéprávní občané zavinili sami, stejně jako upínání se k naději, že jim někdo z domova pomůže. Nechápu však řeči ministra spravedlnosti či premiéra o tom, že si nemohou zatížit svědomí atd. Svědomí naší vládě nezatěžují stovky na smrt nemocných dětí, pro které by i menší částka pomohla k léčbě či operaci? Komu byste Vy dal přednost, kdybyste pomoci mohl? Uneseným, migrantům nebo nejdříve našim občanům? Děkuji, Miroslav Malovec, Poděbrady
Ani o jednom z těch případů nemáme dost informací k tomu, abychom mohli posuzovat, kdo jak selhal. Zkušenost říká, že ve skutečnosti je většinou všechno jinak, než jak se to jeví, a to nabádá k opatrnosti. Kdyby to, co píšete, byla pravda, pak je to na pováženou. Vhodnost úhrady výkupného se ovšem jeví jinak, jde-li o vaše vlastní dcery a jinak z pohledu státníka, který musí zvažovat, kolik dalších podobných dívek bude uneseno a případně zabito, ustoupí-li se teroristům, byť jen jedinkrát. Je to Sofiina volba s jasným návodem: státník nesmí ustoupit ani o píď, neboť tím zadělá do budoucna na neštěstí mnoha lidí. Ústupčivostí se jedna oběť vykoupí a deset dalších se uvrhne do neštěstí, stačí počkat. Uvidíme. Pokud jde o druhý příklad, veřejně známá je zatím verze, že kdosi pozval od nás do Libanonu vyjednávače, jimž nabídl informace ohledně Čecha uneseného před časem v Libyi. Ve skutečnosti bylo však hlavním účelem výzvy lapnout pár českých rukojmí a vyměnit je za Libanonce, na kterého byl mezinárodní zatykač, a o jeho vydání usilovaly USA, protože byl napojen na terorismus. Kdyby to tak bylo a kdyby byla pravda, že šlo o akci naší rozvědky, pak je to smutné: parta trumberů si vyjede do země, kam nyní nikdo rozumný nejezdí, a je sebrána na první dobrou jako v béčkovém filmu, jaképak informace. Pokračování je ještě trapnější – vláda okamžitě sklapne podpatky a pod heslem „s teroristy nevyjednáváme“ bleskurychle splní všechny jejich požadavky, zrazujíc tak zároveň užaslé spojence, kteří naopak na své zvyky velmi nadstandardně nedávno vydali do České republiky svého občana Kevina Dahlgrena, stíhaného u nás pro hromadnou vraždu. Argument, že Libanonec nebyl vydán teroristům, ale libanonské vládě, dělá z obecenstva pitomce. Člověk, který vydal všechny své peníze, když mu lupič držel pistoli u hlavy, by se obdobně mohl utěšovat tím, že je ve skutečnosti nevydal lupičovi, ale jeho manželce, co stála vedle a schůzku laskavě sjednala. Všechna ta selhání by byla omluvitelná pouze v případě, kdyby si na všechny ty teroristy naše tajné služby dokázaly třeba i léta počkat, aby je jednou s jistotou dostaly. Porovnejme: v roce 2008 Izraelci výměnou za své lidi propustili z vězení brutálního vraha, Libanonce Samira Kuntara, odsouzeného za to, že v Izraeli vrazil do jednoho bytu, vyvlekl 31-letého otce rodiny a jeho čtyřletou dceru na pláž, kde otce zastřelil ranou zblízka a dcerku usmrtil tím, že jí roztříštil hlavu pažbou. Bez ohledu na to byl v Sýrii prezidentem Asadem vyznamenán za zásluhy (!) a také oceněn íránským prezidentem Ahmadinežádem. Jeho propuštění vyvolalo v Izraeli masové protesty. Nicméně uplynulo 7 let a v novinách se objevila zpráva, že Samir Kuntar byl 16 prosince 2015 u Damašku zabit ve svém bydlišti přesně mířenou raketou ze vzduchu. Těsně před tím dvě izraelská letadla vstoupila do syrského vzdušného prostoru. Poznámka pod čarou: v izraelském vězení se oženil s izraelskou Arabkou Kifah Kayyal, která pak jako „manželka vězně“ dostávala od izraelské vlády finanční podporu, aby se nadále činila coby aktivistka teroristické Organizace pro osvobození Palestiny. Kuntar mezitím mohl ve vězení vystudovat Open University of Israel a získal titul bakaláře v sociálních a politických vědách…