3. 8. 2015
V oficiálním časopise Světové psychiatrické asociace (WPA) World Prychiatry vyšel v nenápadném oddíle „Perspektivy“ pozoruhodný návrh skupiny autorů (S. Galderisi, A. Heinze, M. Kastrup, J. Beezhold a N. Sartorius) na novou definici pojmu duševní zdraví (mental health). Autoři nejdřív v souladu s definicí Světové zdravotnické organizace upozorňují na to, že duševní zdraví je pozitivní hodnota nikoli pouze nepřítomnost nemoci. Rozumí se jím stav osobní pohody (well-being), ve které jedinec uplatňuje své schopnosti, je s to vyrovnávat se s běžnými stresy v životě, může užitečně a produktivně pracovat a je schopen přispívat ke své komunitě. Tato definice sice představuje významný pokrok s ohledem na překonání konceptu duševního zdraví jako stavu bez duševní nemoci, vede však k různým obavám a nedorozuměním, když má onu pozitivní přidanou hodnotu a pozitivní fungování definovat jako klíčové faktory.
Ve skutečnosti hned ono well-being může být v různých životních situacích problémem a může být dokonce nezdravé. Většina lidí by považovala za morbidní prožívat stav osobní pohody při zabíjení druhých lidí během válečné akce a naopak by se mohlo zdát, že osoba, která se cítí zhrzena po vyhazovu ze zaměstnání, je v prostředí, kde jsou pracovní příležitosti vzácné, zdravá.
I lidé v dobré mentální kondici bývají často smutní, necítí se dobře, mohou být podráždění nebo nešťastní, neboť to je prostě součást života. A právě bez ohledu na to bylo duševní zdraví často koncipováno jako čistě pozitivní emoce vyznačující se pocity štěstí a vlivu na události.
V literatuře najdeme popis tří hlavních složek duševního zdraví: tzv. emoční pohoda (well-being), psychologická pohoda a sociální pohoda. Emoční well-being zahrnuje prožitek štěstí, zájem a zaujetí v životě a uspokojení. Psychologické well-being zahrnuje příznivý postoj k různým oblastem své vlastní osobnosti, dobromyslnost, zvládání odpovědnosti každodenního života, dobré vztahy s ostatními a spokojenost s vlastním životem. Sociální well-being odkazuje na pozitivní fungování a zahrnuje přispívání celé společnosti (social contribution), pocit sounáležitosti s komunitou (social integration), přesvědčení, že společnost se stává lepším místem k pobývání pro všechny lidi (social actualization) a že způsob, jakým společnost funguje, dává jedinci smysl (social coherence). Tato perspektiva duševního zdraví, ovlivněná hedonistickými tradicemi, jež upřednostňují pozitivní emoce a skvělé fungování, s sebou nese riziko vyloučení např. většiny adolescentů, z nichž mnozí bývají ostýchaví a také těch, kdo bojují proti domnělé nespravedlnosti a nerovnosti anebo jsou v tom úsilí po léta frustrovaní, podobně jako migranti a menšiny zažívající odmítnutí a diskriminaci. Takto chápaný koncept pozitivního fungování je totiž v mnoha teoriích představován jako schopnost produktivně pracovat, což může vést k velmi zavádějícím závěrům, že jedinec, který je ve věku a nebo v tělesné kondici, jež mu brání produktivně pracovat, není z definice duševně zdráv. Vždyť produktivně a užitečně pracovat často nelze z kontextuálních důvodů (např. s ohledem na legislativu nebo diskriminaci migrantů), což může mnoha lidem bránit v tom, aby přispívali ke své komunitě atd.
Výše uvedené vedlo autory citovaného článku k pokusu o novou definici duševního zdraví, jež by měla především vzít v potaz rozdíly mezi zeměmi a regiony v hodnotách, v kultuře a v sociálním pozadí, jež mohou dosažení shody na konceptu duševního zdraví bránit. Proto se pokusili vypracovat pokud možno inkluzivní definici, která se pokud možno vyhne restriktivním a na kulturu vázaným výrokům. Na rozdíl od názoru, že duševní zdraví není pouze absence duševní nemoci, jenž byl jednoznačně podpořen, pojetí duševního zdraví jako prostého ekvivalentu „well-being/functioning“ už tak rozhodně podpořeno není a nová definice nechává větší prostor pro různorodé emoční stavy a nedokonalé fungování i při zachování duševního zdraví. Navrhovaná definice zní přibližně takto: „Duševní zdraví je dynamický stav vnitřní rovnováhy, který umožňuje jedinci využívat své schopnosti v souladu s univerzálními hodnotami společnosti. Základní kognitivní a sociální dovednosti; schopnost rozpoznat, vyjádřit a modulovat vlastní emoce, jakož i vcítit se (empathize) do ostatních; flexibilita a schopnost vyrovnat se s nepříznivými životními událostmi a fungovat v sociálních rolích; a harmonický vztah mezi duší a tělem též představuje důležitou složku duševního zdraví, jež do určitého stupně přispívá ke stavu vnitřní rovnováhy“.
Výraz univerzální hodnoty si ovšem žádá upřesnění, neboť má většinou zavádějící politickou a sociální konotaci. Zde se hodnotami myslí respekt a ohled na sebe a ostatní živé bytosti, uvědomění si mezilidské propojenosti, respekt k životnímu prostředí a respekt k vlastní svobodě a ke svobodě ostatních.
Koncept dynamického stavu vnitřní rovnováhy obráží skutečnost, že různé životní epochy vyžadují k dosažení rovnováhy určité změny: adolescentní krize, sňatek, rodičovství, důchod. I duševně zdraví lidé mohou prožívat příslušné emoce včetně strachu, hněvu, smutku a zármutku, ale zároveň mají dostatečnou schopnost vrátit se zpět do stavu dynamické vnitřní rovnováhy.
Plně rozvinuté funkce mohou ovšem vyvažovat narušení v jiných oblastech, např. empatická osoba vysoce zaujatá vzájemným sdílením může kompenzovat mírný stupeň kognitivního narušení a zároveň dosahovat uspokojivé rovnováhy a životních cílů.
Nesmírně důležitou složkou duševního zdraví jsou základní kognitivní a sociální dovednosti, jež mají dopad na všechny aspekty každodenního života. Zahrnují schopnost něčemu se věnovat, pracovat s informacemi, řešit problémy a činit rozhodnutí. Sociální dovednosti zahrnují schopnost využívat vlastních verbálních i neverbálních schopností komunikovat s ostatními. Všechny tyto schopnosti jsou provázány a umožňují lidem fungovat ve svém prostředí. Adjektivum „základní“ odkazuje na skutečnost, že mírné narušení těchto funkcí je slučitelné s duševním zdravím, zatímco těžší a těžké narušení většinou vyžaduje zevní podporu a různé sociální pobídky jako pomoc při hledání zaměstnání, finanční podporu a různé tréninkové programy.
Další důležitou složkou duševního zdraví je schopnost rozpoznávat, vyjádřit a kontrolovat své emoce. Proto je alexithymie rizikovým faktorem pro duševní (i tělesné) poruchy. Podobně je rizikovým faktorem také absence empatie, jež sytí sklon k násilí a je projevem antisociální poruchy osobnosti. Dobré duševní zdraví pomáhá udržovat také flexibilita a schopnost vyrovnávat se s nepříznivými událostmi. Jde v podstatě o frustrační toleranci. Její pokles vede k distresu a psychickému narušení. Dalším základním předpokladem duševního zdraví je fungování v sociální roli a účast na sociálních interakcích. To rovněž přispívá k odolnosti vůči distresu. Nicméně právě stigmatizace, jež vede k sociálnímu vyloučení, toto fungování zvnějšku omezuje, takže se často zaměňuje příčina s následkem. Z hlediska psychosomatického vede k narušení duševního zdraví také nedostatečně harmonický vztah mezi myslí (mozkem), tělem a prostředím.
Zpřesněné pojetí termínu duševní zdraví pomáhá překonávat hlediska založená na ideální normě či hédonických a eudaimonických tradicích ve prospěch inkluzivního přístupu, co možná prostého restriktivních a na kulturu vázaných tvrzení a blízkého lidské životní zkušenosti, která je jednou radostná, jindy smutná či otřesná nebo znechucující. Je také v souladu s představou duševního zdraví jakožto návratu nemocí narušených funkcí.
Zdroj: Galderisi S. et al. Toward a new definition of mental health. World Psychiatry, 2015; 14(2):231-233.