30. 7. 2015
Přitažlivost násilí má mnoho zdrojů a motivace není u každého, kdo jí podlehne, zdaleka stejná. Nejčastěji se atraktivita násilí svádí na ideologii a náboženství („svatou válku“), jež z nás snímá břímě odpovědnosti za své činy a ospravedlňuje průchod toho pudovějšího, co v každém člověku někde v hloubi dříme. Tím může být xenofobie, rasistické postoje nebo pocit nadřazenosti vůči jinověrcům či bezvěrcům. Pokud jde o Střední východ, nezapomeňme, že je přeplněný fyzicky zdatnými, frustrovanými a testosteronem napumpovanými, neukojenými mladými muži. Řekl bych však, že toto se uplatňuje až v další řadě. V prvních řadách stojí – zejména u evropských muslimů - pocity určitého ponížení, vyčlenění, nedocenění, křivdy či zneužití. Ty souvisejí s objektivně se zhoršujícím postavením, bezvýchodností, beznadějí. K tomu přistupuje odcizení v evropském prostředí, kde rodičovská generace kouká stále dokola pouze na etnické televize, jež jsou pro mladé neatraktivní a adaptaci na nové prostředí jim absolutně neusnadní, jakož i zacyklený pobyt mladší generace v kriminální subkultuře pouličních dealerů a nezaměstnaných. A tu přijde autorita, jako Islámský stát, jež nabídne hned dvojí řešení: sounáležitost se stejně smýšlejícími, kteří jsou oporou a pomocí proti vyčlenění a ponížení (i proti ďáblu a pokrytectví zkaženého Západu), a v případě mučednické smrti i ráj, kde se o šahídovo (=mučedníkovo) tělesné blaho starají nebeské panny (húrí). Na rozdíl od nás věřící muslimové toto berou velmi vážně a je to pro ně často vlastně nejlákavější řešení. Pokud jde o ženy, ty jsou navíc přitahovány muži-bojovníky a hrdiny a mají samaritánskou potřebu pomáhat nastolení nového, spravedlivého řádu. Nabízí se jim příslušnost k sesterskému společenství, kde není falešných vztahů a přátelství jsou tak silná, že potlačí stesk po rodinách, jež doma opustily. Nová rodina, kterou žena získá za tu opuštěnou, je „jako perla ve srovnání se skořápkou, již odhodí do mořské pěny umma (=společenství, národ, komunita)“. Přesto od žen, jimž se později podařilo zběhnout, víme, jak šokující poměry v IS mnohdy panují a co musely vytrpět, ať už násilí od mužů nebo zklamání ze své role v Chalífátu. K lepšímu pochopení těchto mechanismů zla slouží příklad Německa, jež bylo po prohrané 1. světové válce odsouzeno k úhradám obřích reparací, šlo ekonomicky dolů a pěstovalo v obyvatelstvu pocit hluboké křivdy. Virtuozem celonárodní nápravy byl Adolf Hitler, který tento Minderwertigkeitsgefühl proměnil v hajlující národní sebevědomí s pocitem práva na rozšíření životního prostoru (Lebensraum) na úkor všech méněcenných, zejména Židů. Odtud už byl jen krůček k tomu, aby se nejen sadisté, ale i „obyčejní“ resp. „slušní“ Němci začali nakonec dopouštět zvěrstev za zvuku Beethovena. Jsou to variace na stejné téma. Jako další čtení k Vašemu dotazu vřele doporučuji poučný text Luďka Frýborta na hoschl.cz/EMAU.