Höschl C. Vinen nevinen, berte to po řadě. Reflex 25/2015, str. 68

18. 6. 2015


Pane doktore,
Co říkáte tomu, jak při sobě bílé pláště drží a zastávají se odvolaného ředitele léčebny, která propustila pacienta, který poté zabil knihovnici. Kde je nějaká zodpovědnost?
Jana N., Klatovy

Váš dotaz ukazuje znepokojivé nepochopení případu, který svou hrůzností (zavraždit za bílého dne nevinnou ženu) volá po určení viníků za každou cenu a jejich veřejném lynčování. To je emočně sice pochopitelné, ale při bližší znalosti věci neobhajitelné. Tak předně, pan ředitel Žižka nic neprovedl, manažersky neselhal (ta léčebna neporušila v tomto případě žádný zákon ani předpis) a jeho odvolání je tedy politickým populismem ve stylu sapéra Vodičky ze Švejka „vinen nevinen, berte to po řadě“. Chápu, že se jako prevence chorobně motivovaného činu nabízí duševně nemocné držet pro jistotu „za katrem“, ale zákon to bohužel neumožňuje. Jestliže dotyčný vrah byl v lednu bez příznaků vyžadujících hospitalizaci a chtěl být propuštěn, musel být propuštěn, protože proti jeho vůli můžete někoho držet pouze, ohrožuje-li bezprostředně sebe nebo své okolí (viz Rx 28/07;11/11). Muž propuštěný z Dobřan měl sice původně nařízenou léčbu, ale důvody k ní během pobytu na psychiatrii zřejmě pominuly a v lednu či v únoru nikoho zjevně bezprostředně neohrožoval; vraždil až v květnu, a to rozhodně není „bezprostředně“. Držet ho proti jeho vůli preventivně by bylo asi tak zákonné jako sebrat všem lidem, co pijí alkohol, preventivně řidičáky, protože by se mohli jednou opít a někoho na silnici zabít. Pokud někdo v opilosti někoho přejede, měl by se ihned potrestat ten, kdo ho beztrestně nechal jezdit po silnici, i když věděl, že občas pije alkohol. Dále by měli být odvoláni ze svých funkcí všichni soudci, co nedali recidivistům doživotí, protože „můžou za to“, že provinilci puštění na svobodu páchají zločiny znovu. Jestli se Vám tento stav věcí nelíbí, pak není na vině psychiatrie, jíž se v tomto přisuzuje moc, kterou nemá a ani nechce mít, ale legislativa a ochrana lidských práv. Společnost nemůže chránit lidská práva a zároveň preventivně zavírat lidi do kriminálu nebo na psychiatrii. Musíme si vybrat. Jelikož mezi námi nejsou jasnovidci, nikdo nevíme, co kdo kdy a kde spáchá - proto bychom každého, kdo se někdy podivně choval, museli zavřít na doživotí, jinak podobné případy nikdy nemůžeme předem vyloučit. Takže propuštění ředitele není řešení. Řešení je změna legislativy (zákon o duševním zdraví například) a zlepšení systému péče o duševně nemocné. Ale ani pak nelze podobné případy vyloučit, asi jako nelze nikdy vyloučit, že někoho přejede opilec. Každý případ je nutné řádně vyšetřit a viníky potrestat. Viníkem je především vrah. Spáchá-li trestný čin pod vlivem choroby (například bludu nebo ve změněném stavu vědomí), nemůže být za to trestán, musí být léčen.
To, že nemůžeme nikoho k léčbě nutit dřív, než něco provede, je daň za lidskou svobodu a tedy za to, že garnitura, jež je u moci, nedává zavírat každého, jehož myšlenky se jí nezamlouvají: nejprve schizofreniky a později třeba i své politické odpůrce či jinověrce. A na závěr kvíz: když na psychiatrii někoho, kdo akutně řádí a ohrožuje sebe, spolupacienty nebo personál, přikurtují nebo zavřou do síťového lůžka, hádejte, kdo je obviněn?