Höschl C.: Změněné stavy vědomí. Reflex 50/2014, str.68

11. 12. 2014


Vážený pane profesore, ve Vašem příspěvku Mysterium vědomí Rx 48/14 jste se dotkl studia změněných stavů vědomí, vedeného vaším bývalým zaměstnancem (Výzkumného ústavu psychiatrického) prof. Stanislavem Grofem. Docela mne v tomto článku překvapil Váš "nekonfliktní-neoponující" názor na výzkumy prof. Grofa. Já osobně od dětství trpěl úzkostmi a opakujícími se periodami deprese. V roce 1994 jsem se podrobil holotropnímu dýchání vedenému Dr. Vančurou. Před experimentem jsem byl dosti skeptický a považoval jsem to trochu za šarlatánství. Průběh holotropního dýchání byl naprosto fascinující - najednou jsem vpadnul do obrovské tsunami a následoval jsem do jakéhosi prostoru a viděl archetyp moudrého starce, či možná vizi Boha stojícího na hranici života a smrti a já jí chtěl překročit. Tento můj úmysl byl zvrácen, když jsem zaslechl volání blízkých, abych se vrátil do života, což se stalo. Pak jsem ještě absolvoval několik holotropních terapií. Teď musím sdělit, že v letech 1994 či 95 si nepamatuji, že bych měl depresivní stavy, natož psychotické. V roce 1998 jsem však spadl do hluboké deprese, která se transformovala do těžké akutní polymorfní psychózy se schizofrenními rysy - léčené u vás v PCP - to jsem se taktéž octl ve stavech "změněného vědomí" tj prožil jsem vize smrti , pekla, nicoty, sebe sama mrtvého na posteli atd. V dalších letech následovalo ještě několik depresivních relapsů a jeden psychotický. Nyní k otázce. Všude se píše, že marihuana, LSD (potažmo tedy holotropní dýchání) jsou rizikovými spouštěči schizofrenie či jiných psychóz. Podle této teorie jsem tedy měl spadnout do psychózy hned po holotropním dýchání, což se nestalo. Co myslíte, že by se stalo, kdybych požil LSD teď (kompenzován antipsychotiky, anxiolytiky a antidepresivy) nebo kdybych postoupil podobnou terapii ketaminem? Proč je pořád "zavrženo" LSD? Samozřejmě to nehodlám provést a nejpozději začátkem ledna se dostavím do NÚDZu na pravidelnou kontrolu k MUDr. Hankovi. Zde bych ještě chtěl vyjádřit poděkování Vašim kolegům, kteří mi zachránili život - zejména MUDr. Kopečkovi - to je nejlepší lékař, kterého jsem kdy potkal. S pozdravem Jaroslav P.

Ve vztahu rizikových faktorů a psychických poruch máme co do činění s pravděpodobnostmi. Jak genetická vloha, tak vlivy prostředí nastavují určitou zranitelnost, pravděpodobnost, že propuknou klinické projevy onemocnění. Proto se může někdy stát, že i u vysoce rizikového jedince se onemocnění nerozvine nebo se rozvine později. Změněné stavy vědomí vznikají pod vlivem intervencí, jež lze většinou chápat také jako psychotogenní, tj. navozující stavy, jež připomínají psychózu. K těmto intervencím patří jak halucinogeny (LSD, houbičky), tak stimulancia (amfetaminy, marihuana), ale i smyslová deprivace či holotropní dýchání. To, že se u Vás psychóza nerozvinula hned po holotropním dýchání, může být dáno tím, že ve Vašem případě se na ní podílely ještě jiné okolnosti. Také nezapomeňme, že psychotogenní intervence vedoucí ke změněným stavům vědomí jsou někdy dobrými sluhy, zejména jsou-li profesionálně psychoterapeuticky využity, ale většinou špatnými pány. Kdybyste nyní nějakou takovou podstoupil, významně byste snížil pravděpodobnost, že léky, jež užíváte, Vás udrží v remisi bez znovuvzplanutí psychózy. Psychotogenní potenciál je mj. důvod, proč je LSD oficiálně zavrženo. Pokud jde o ketamin, ten je registrován nikoli pro své psychotogenní účinky, ale jako centrální anestetikum. A pokud jde o mou toleranci vůči názorům Stanislava Grofa, pak jsem „nekonfliktní“ především proto, že ač jde o oblast na hranici mystéria (jedna jeho kniha se jmenuje Beyond the brain, čili to, co se skrývá za horizontem mozkové činnosti), je za nimi nejen zajímavý filosofický názor, ale i celoživotní výzkumná práce a terapeutická zkušenost, jež nemusí vždy vyvolávat souhlas, ale rozhodně budí respekt.