Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Samomluva. Listy Cyrila Höschla, Reflex 17/2011, str.56-57.

28. 4. 2011


Samomluva

Dobrý den,
jak byste psychologicky vysvětlil fenomén samomluvy? Co způsobuje, že člověk má potřebu neustále konzultovat, byť v duchu, události ve svém životě s nepřítomným protějškem? Nemůže to pro některé být i důvodem existence Boha?
Díky, zdravím
Alan Beguivin

Samomluva u dospělého spíše než dokladem existence boží je příznakem osamocenosti nebo choroby, i když zdaleka ne vždy. Jde o tzv. non-sociální řeč, což je pronášení slov či poznámek nebo komentářů sám pro sebe. Zdá se, že samomluva má regulativní funkci při řešení problémů. To se uplatňuje zejména u mladších dětí ve složitějších situacích. Od určitého věku však korelace mezi verbalizací (mluvou) a výkonem mizí. Děti, jež jsou mentálně dostatečně vyvinuty, k sobě mluví buď bez viditelných resp. slyšitelných projevů (tzv. vnitřní řeč) nebo se chovají podle senzomotorických schémat (propojení vnímání a chování), jež jsou natolik rozvinutá, že činí doprovodnou či návodnou řeč zbytečnou. U dospělých se samomluva objevuje při sociální deprivaci (snad každý z nás zažil potřebu promluvit si pro sebe při dlouhé osamocenosti), při úporném řešení nějakého problému („no tak polez polez“ při vysouvání závlačky) a odreagování emoce (řidičské nadávání těm, co to nemohou slyšet, konverzace s televizí) nebo v patologii jako u schizofrenie či ve stáří. Patologické výkřiky a koprolalie (sprostá mluva) mohou být součástí Touretteova syndromu. Člověk je tvorem vrozeně sociálním a má tudíž potřebu komunikovat a konzultovat své myšlenkové pochody když ne s okolím, tak alespoň se sebou. Mimochodem tato ipsace má známou obdobu v sexuální oblasti. Tlak na produkci řeči je zpravidla úměrný délce předchozího mlčení. Ženy mají puzení mluvit obvykle silnější a jsou výřečnější, ale upovídaní muži také nejsou žádnou výjimkou. Samomluvu můžeme v mnoha případech chápat jako „ozvučení“ našeho vnitřního dialogu, který se sebou při rozmýšlení vedeme. Náš protějšek je tedy přítomen, ne že ne! Jedno naše já se stane objektem, druhé, homunkulus v nás, subjektem. Jejich dialog typicky obsahuje rady, návody, pokyny a zákazy. Při dostatečné bohatosti podnětů z vnějšího světa, zejména sociálních, ustupuje do pozadí, případně mizí. Viz též Rx 10/2004 (na hoschl.cz zadat samomluva).