Höschl C.: Emoce, motivace, motorika. Kongresové noviny. III.mezioborový lékařský kongres České lékařské akademie "Emoce v medicíně", Karlovy Vary, 25.-27.11.2010

26. 11. 2010


Emoce, motivace, motorika, tedy vše, co má slovní základ odvozený od moveo (hýbu), je esencí života, tak jako vis vitalis těch, kteří věří, že živé hmotě je - na rozdíl od nerostné přírody - vdechnuto cosi navíc. Není náhoda, že právě dech a emoce se nabídly jako první velká témata jdoucí nepřehlédnutelně napříč celou medicínou, odolávajíce jakémukoli specializačnímu zužování. Pamětníci kongresů České lékařské akademie vědí, že prvním takovým univerzálním tématem byla bolest a druhým bylo dýchání – základ života. Chtějí-li pořadatelé udržet pozornost co nejširší lékařské obce, musí se mysteria života v co nejširším smyslu tematicky stále držet. Logicky se tak nabídlo téma třetí – emoce. Chápeme-li emoce, podobně jako bolest a dýchání, jako specifické charakteristiky života, musíme je zasadit do vývojového, přírodovědného, kulturního a společenského kontextu. O to se organizátoři letošního kongresu pokusili a není jistě přehnané označit tento pokus za něco, co tu ještě nebylo: emoce, nemoce a smrt, základní emocionální potřeby člověka, emoce a chování, emoce a postavení zdravotníka, emoce a politika, emoce a víra, emoce a umění, fyziologie emocí, farmakologie emocí, neuropatologie a emoce, emoce v diabetologii, emoce a perinatální medicína, emoce a srdce, emoce a nádory, emoce a chirurgie, emoce a psychiatrie, emoce a mozek a nakonec rok magického myšlení. Takto rozevřen je tematický vějíř letošního kongresu obrovským a tajemným příslibem do budoucna, tématem, na něž by jak naši lékaři, tak badatelé, přírodovědci a myslitelé mohli rozehrávat nekonečné variace v příštích letech, jež by jako generátory hypotéz mohly inspirovat k dalším a dalším nápadům, přitažlivým svou hravostí a zavazujícím svou závažností. Současná věda přináší lavinu poznatků o biologii emocí, o genetice, patofyziologii, klinice a léčbě afektivních poruch, o významu emocí při zpracování informací a o experimentálních průkazech nevědomí, jež sehrálo kruciální roli ve Freudově učení a přitom koncem minulého století málem upadlo v nemilost. Nastal nejenom čas krásné syntézy přírodovědného a spirituálního zpracování lidského bytí, nýbrž i k přetavení mnohých z přicházejících poznatků do podoby využitelné v praktické každodennosti lékařského povolání. Tímto motivem je rovněž vedena Česká lékařská akademie, jež svůj význam nezdůrazňuje uzavíráním se do věže ze slonoviny, ale právě naopak: v těsné spolupráci se Sdružením praktických lékařů pořádá setkání, jež dávají přednostně zaznít těm nejzávažnějším, prakticky nejdůležitějším a přitom nejzanedbávanějším tématům, která jinak leží ladem v mezibuněčném prostoru empiricky vytvořených specializačních kategorií medicíny. Byl bych velice rád, kdyby se všem přednášejícím i hostům podařilo společně vytvořit atmosféru, jež by tuto – možná trochu idealistickou -představu organizátorů naplnila.