Listy Cyrila Höschla, Reflex 28/2008, str.18-19.

10. 7. 2008


Vážený pane doktore,
už cca 2 roky probíhá na serveru trinec.cz "diskuse" o umístění dvojjazyčných nápisů v obcích, neboť zdě žije početná polská menšina, která má na taková opatření ze zákona právo. Původně konstruktivní diskuse k tématu se však záhy zvrhla k vzájemnému osočování té které národnostní skupiny. Padaly takové výroky, které donutily provozovatele serveru předat věc policii. Pokud se však podíváme pozorně, do diskuse se zapojuje jen malá skupina lidí, nanejvýš deset osob, které stále omílají totéž a hledají cestičky, jak toho druhého co nejvíce urazit a zesměšnit. Podobný úkaz lze pozorovat i pod články na zpravodajských serverech, kde se pro změnu každá hloupost zvrhne směrem k parlamentu, např. narození medvíděte je komentováno slovy "je tlustej jak paroubek". Opět i zde lze vysledovat stále stejné přezdívky přispěvatelů. Soudě podle frekvence a množství příspěvků se domnívám, že ti lidé nemohou být úplně duševně zdraví. Není takováto forma exhibice psychopatologická?
Děkuje a zdraví
Pavel Akros

Internetové diskuse poskytují účastníkům do značné míry anonymitu. Čím anonymnější pisatelé jsou, tím vulgárnější. Do anonymity se utíkají zpravidla mimořádní zbabělci. Mají plnou hubu agrese, ale jsou přitom tak zbabělí, že se neodváží za svůj názor se veřejně postavit. I ten nejhorší politik je proti nim vlastně úplný rytíř. Mnohé internetové diskuse se tak stávají stokou, která spíše než ke tříbení názorů slouží k ventilování nezvládnutých emocí zamindrákovaných jedinců, kteří místo respektu budí spíše soucit. K tomu někdy vskutku přistupují výlevy narušených či vyloženě duševně chorých osob, včetně sexuálních deviantů. Nemusí jít pouze o slídiče, kteří uboze slintají nad dětskou či sadistickou pornografií, ale také o „skatology“, kteří se ukájejí zděšením druhých. Ti se dříve projevovali zejména obscénními telefonáty obětem, teď mají též internet. O tom, že v takových případech nejde o pouhé hulvátství dané výchovou a prostředím, ale vskutku o duševní poruchu, svědčí právě nápadný kontrast mezi chováním dotyčného v anonymitě a chováním tváří v tvář. V jednom případě telefonní skatologie v Severní Americe se například ukázalo, že dopadený byl rektorem místní univerzity (Rx 17/2004).