"Očima Cyrila Höschla". Reflex 32/2004, str. 15.

12. 8. 2004


Vážený pane profesore, inspiroval jste mě svým posledním sloupkem v Reflexu, abych Vás požádala o pokus napravit další záměnu pojmů užívanou novináři a různými mlučími především v televizi - povědomí : podvědomí.
Děkuji M.P.

Začněme od nevědomí. To je jakési skladiště nejrůznějších vzpomínek, „engramů“ a informací, které nejsou přístupny naší vědomé pozornosti. Výraz nevědomí se objevuje již před Freudem a Jungem. Jakýmsi vyvrcholením německé romantické filosofie je kniha E. von Hartmanna z r.1869 s názvem Philosophie des Unbewussten. To bylo Freudovi teprve 13 let. Ve Freudově pojetí a v dynamické psychologii je nevědomí tou částí psychiky, jejíž obsahy jsou příslušnému jedinci neznámy. Tyto obsahy mají podle Freuda zásadní význam pro chování a prožívání a dělí se na ty, které již ve vědomí byly, ale byly z něj vytlačeny, vytěsněny či popřeny, a ty, které ještě stavu uvědomění nedosáhly, tj. jsou pod vědomím či před vědomím. Potlačena bývají různá dětinská (infantilní) přání, často pudová, traumata z dětství ale i třeba obraz o sobě samém aj. Podvědomí je v dnešním pojetí však výraz, který označuje to, co není ani ve vědomí, ani v nevědomí. Je to něco, co stojí mimo pozornost (např. tikot hodin, když se věnujeme něčemu jinému). Do podvědomí se nám přesouvá řada rutinních úkonů, které časem ani nevnímáme, jako zamykání dveří nebo řazení rychlosti v autě, ale kdykoli – zejména při nečekané komplikaci – se nám mohou okamžitě do vědomí dostat. Rozdíl je hlavně v tom, že podvědomí je na základě našeho rozhodnutí či situace celkem snadno přesunutelné do ohniska naší vědomé pozornosti, zatímco do nevědomí se musíme pracně prokopávat psychoanalytickými postupy, jógou, meditací, holotropním dýcháním, halucinogeny a jinými neobvyklými a mnohdy těžko dostupnými postupy, a to ještě s nejistým výsledkem a neúplně. Je to asi tak, jako rozdíl mezi příčně pruhovanými svaly, kterými můžeme ze své vůle pohybovat (zvednout ruku) a hladkými, na které normálně vliv nemáme (nemůžeme si například cvičit se žlučníkem nebo močovody). Povědomí není odborný termín. Označuje spíše společensky sdílené vědomí něčeho („vstupuje do povědomí veřejnosti“), znalost („povědomost“), tušení, připomínání podobou („je mi nějaký povědomý“). Oba významy se mohou skutečně krýt: totožnost toho, kdo je vám povědomý, je podvědomá, a po uvědomění si, o koho jde, se stane vědomou. Tak, a teď to všechno v zájmu svého zdraví přesuňte do podvědomí nebo vytěsněte do nevědomí. Nebojte, až to bude opravdu důležité, přirozený jazyk si nějak poradí sám.

(bez záruky)